Alice Masaryková

(3. 5. 1879 Vídeň, Rakousko-Uhersko - 29. 11. 1966 Chicago, Spojené státy americké)

osvětová a humanitární pracovnice

Život a profese

Jako dcera dvou pozoruhodných osobností, Tomáše Garrigue Masaryka a Charlotty Garrigue Masarykové, vyrůstala jako nejstarší ze čtyř sourozenců (Herbert, Jan, Olga) v intelektuálním prostředí. Otec ve Vídni přednášel na univerzitě, a když se rodina přestěhovala do Prahy, stal se profesorem na nově otevřené české univerzitě. Od malička byla schopná mluvit několika jazyky – angličtina, němčina, čeština – a později přibrala jiné. Chodila do české školy a později nastoupila do dívčího gymnázia Minerva. Byla známá svým humorem a laskavostí a věnovala se několika sportům. Byla svědkem otcova boje proti alkoholismu a antisemitismu, za zrovnoprávnění žen. Sama se poté angažovala v soc. demokratické straně a ženském hnutí. Po matce zdědila hlubokou křesťankou víru. V roce 1898 začala studovat lékařskou fakultu. Studia však po roce zanechala, kvůli špatnému zraku, a protože postrádala společnost, duchovní rozměr a zároveň byla nespokojená, že nemůže pomáhat lidem. Dalším důvodem, proč se rozhodla studia zanechat, bylo manželství, které viděla jako poslání. Její postoj k sňatku se však postupně formoval. Ve svých pamětech se zmiňuje o jistém doktoru Fröhlichovi, který jí léčil problémy se zrakem. Podle všeho o něj Alice projevovala zájem, přestože ke sňatku nedošlo. Dalším jejím cílem se stalo studium. Nastoupila na Filozofickou fakultu v Praze, kde studovala historii a filozofii, a navštěvovala sociologické přednášky. Roku 1903 ukončila studia v Praze, byla jednou z prvních žen, jež získala doktorát z historie. Ve studiích pokračovala dále v Berlíně a v Lipsku.

V této době začala její politická angažovanost. Navštěvovala ale i dávala přednášky o feminismu a ženských otázkách. V Praze poznala Mary McDowellovou (1854 – 1936), což byla zakladatelka a ředitelka „the University of Chicago Settlement House“ (univerzitního centra sociálních služeb, které bylo výsledkem zrození a vývoje sociální práce v Chicagu). Ta jí nabídla, aby šla studovat do Chicaga. Tam si uvědomila, že její životní poslání je sociální práce. V Chicagu se rovněž seznámila s početnou českou komunitou a své zkušenosti a postřehy shrnula v eseji The Bohemians in Chicago. Přezdívalo se jí Miss Bohemia či Lady Nazdar.

Po návratu do vlasti se začala věnovat učitelské kariéře. První zkušenosti nabírala na dívčím gymnáziu v Českých Budějovicích v letech 1906-1910. Žákyně si ji velmi oblíbily a viděli ji jako inspiraci. Snažila se v nich probudit zájem pro krásu a brala je jako sobě rovné, čehož si vysoce cenily. Současně se dále věnovala protialkoholní práci a byla v kontaktu i se světovými odborníky. Stala se místopředsedkyní Abstinenční ligy a zasloužila se o založení Biblického kroužku, kde se vyučovalo o křesťanských hodnotách a jak je zapojit do běžného života. Poté se přesunula zpět do Prahy, kde začala učit na holešovickém dívčím lyceu; působila tam v letech 1910-14. V letech 1911-12 se zasloužila o založení sociologického semináře na Filozofické fakultě. O sociologii byl v té době velký zájem, avšak iniciativa založit seminář nevycházela od státu, ale od samotných profesorů. Alice zavedla studium praktické sociologie a sociální práce, je tedy možné ji považovat za spoluzakladatelku odborného sociálního výzkumu a práce na českém území.

Období první světové války představovalo začátek dlouhodobého evropského a později i celosvětového konfliktu, který s sebou nesl závažné následky. Alice vycítila, že tento konflikt bude mít na svědomí mnoho mrtvých. V té době žila s matkou, o kterou se starala, a zároveň dále vyučovala na lyceu a snažila se pomáhat, kde se dalo. Její otec Tomáš Garrigue Masaryk představoval jako velice kontroverzní politik pro současnou vládu hrozbu. Rozhodl se společně s dcerou Olgou odejít do exilu, odkud organizoval odboj. Jan Masaryk narukoval do armády a bratr Herbert náhle zemřel na tyfus a zanechal po sobě dvě děti, o které se Alice starala. V roce 1915 byla Alice nečekaně zadržena a dva týdny držena ve vazbě. Byla obviněna z vlastizrady kvůli údajným otcovým tajným spisům. Zkušenost z pražského vězení popsala v anglicky psaných rukopisech. Poté byla přeložena do vídeňského vězení. Z tohoto období se dochovala korespondence mezi Alicí a její matkou Dopisy z vězení a Dopisy do vězení. Pobyt byl pro Alici velmi intenzivní a mnohdy velmi nepříjemný, přesto duchovně přínosný zážitek. Na jejím propuštění se podílel jak její otec, tak její přítelkyně z Ameriky, které zorganizovaly kampaň. Hrozil jí trest smrti. Po propuštění se nemohla vrátit na lyceum a musela se starat o svoji matku, která se po dobu jejího věznění velmi trápila. Znovu se začala zajímat o sociální práci a v roce 1918 spoluzaložila školu na školení sociálních pracovníků. V tentýž rok se stala poslankyní Národního shromáždění. Byla založena Československá republika, jejímž presidentem se stal z exilu se vrátivší Tomáš Garrigue Masaryk. Alice Masaryková na svůj poslanecký mandát rezignovala v září 1919.

V roce 1919 Alice Masaryková založila Československý červený kříž a stala se na 20 let jeho předsedkyní. Díky mezinárodní spolupráci se organizace rozrůstala a mohla začít pomáhat potřebným. Evropské území zpustošené válkou bylo zapotřebí postavit zpátky na nohy. Právě v tomto kontextu vznikla myšlenka sociální hygieny, kterou od té doby Alice zapáleně propagovala. I když byla touto organizací velmi zaneprázdněná, musela zároveň přijmout roli první dámy, jelikož ji její matka nebyla ze zdravotních důvodů vykonávat. Po Charlottině smrti se Alice stala otcovou pravou rukou.

Roku 1937 Masaryk zemřel. Již druhým rokem za něj spravoval presidentský úřad Edvard Beneš. Nad Evropou se opět začínala stahovat mračna války. Když bylo Československo opuštěno svými dlouhodobými spojenci a dáno na pospas Adolfu Hitlerovi, rezignovala Alice na post předsedkyně Červeného kříže a v roce 1939 odjela za sestrou Olgou do Ženevy. Odtud společně cestovaly dále do USA, kde strávily v exilu celou válku. Po dobu pobytu ve Státech si Alice připomněla mladá léta a znovu navštívila Settlement House v Chicagu. Na univerzitě v Pittsburghu převzala čestný doktorát a absolvovala i jiná veřejná vystoupení a přednášky. Přesto v průběhu těchto let v exilu propadala depresím a pocitům méněcennosti.

V roce 1945 se vrátila zpět do vlasti. Velice těžce nesla následky války, přesto však věřila, že dojde k usmíření velmocí. Její psychický stav se pomalu zlepšoval až do roku 1948, kdy se politické klima v zemi opět změnilo. Její bratr tehdy tragicky zahynul pádem z okna v Černínském paláci. Ač jí tato skutečnost velmi skličovala, pevně doufala, že šlo vskutku o zoufalý čin z jeho vlastní vůle. Přestávala se ale cítit bezpečně a z toho důvodu odjela roku 1949 za sestrou do Ženevy a o rok později opět do Spojených států. Tentokrát tam již zůstala.

Ačkoli byla nucena v Americe přežívat z velmi skromného příjmu, cítila se bezpečněji a šťastněji. Ubytovala se v New Yorku a začala být činorodější. Sestra Olga se k ní připojila po smrti svého manžela. Staly se čestnými členkami Společnosti Charlotty G. Masarykové a zasloužily se o založení Masarykova publikačního fundu, jenž měl financovat vydávání Masarykových děl. Alice se snažila komunikovat s čím dál tím více odříznutými obyvateli Československa. Z New Yorku se posléze přesunula do Miami. V šedesátých letech se její zdravotní stav začal zhoršovat. Zemřela v roce 1966 po sérii infarktů v chicagské klinice.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                            

Charakteristika díla

Alice se ze začátku hlavně věnovala překladům knih. Překládala texty o Elisabeth Blackwellové, lékařce, která jako první otevřela lékařskou profesi také ženám a zároveň byla stoupenkyní amerického hnutí proti otroctví. První kniha byla na téma alkoholismus. Psala knihy o sociální práci, o Červeném kříži a o zážitcích z Chicaga a z vězení za První světové války. Ke konci života se věnovala psaní memoárů, které nevydala.

Dílo

MASARYKOVÁ, Alice G. Dopisy do vězení. [Praha]: Českoslov. Červený kříž, [1920]. 107 s. 

MASARYKOVÁ, Alice G. Dva roky práce. Praha: Čsl. červený kříž, [1922?]. 1 sv. Leták; 2. 

MASARYKOVÁ, Alice G. Československý Červený kříž. V Praze: Československý Červený kříž, 1935. 85 s. 

MASARYKOVÁ, Alice G. Vzpomínám--. 1. vyd. Praha: Vladimír Žikeš, 1948. 22 s., [1] l. obr. příl. 

MASARYKOVÁ, Alice G. Dětství a mládí: vzpomínky a myšlenky. Pittsburgh: Masaryk Publications Trust, 1960. 128 s. 

MASARYKOVÁ, Alice G. Hudba ve Spillville. New York: [nákl. vl.], 1963. 19 s. Četba: Příl. Zpráv. SVU. 

MASARYKOVÁ, Alice G. Červený kríž. Bratislava: Slov. výbor Česko-slovenského Červeného kríža, 1992. 76 s. ISBN 80-85690-00-4

MASARYKOVÁ, Alice G., HÁJKOVÁ, Dagmar, ed. a SOUKUP, Jaroslav, ed. Milá mama - Dear Alice: korespondence Alice a Charlotty Masarykových 1915-1916. V tomto souboru 1. vyd. Praha: Masarykův ústav AV ČR, 2001. 244 s. ISBN 80-86495-06-X.  

Zdroje

SKILLING, H. Gordon. Matka a dcera: Charlotta a Alice Masarykovy. Překlad Miloslav Korbelík. Vyd. 1. Praha: Gender Studies, 2001. 157 s. ISBN 80-902367-9-0

LOVČÍ, Radovan. Alice Garrigue Masaryková: život ve stínu slavného otce. Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta ve vydavatelství Togga, 2007. 485 s. Opera Facultatis philosophicae Universitatis Carolinae Pragensis; vol. 3. ISBN 978-80-7308-189-8

MASARYKOVÁ, Alice G. Dopisy do vězení. [Praha]: Českoslov. Červený kříž, [1920]. 107 s. 

MASARYKOVÁ, Alice G. Červený Kříž. Bratislava: Slov. výbor Česko-slovenského Červeného kríža, 1992. 76 s. ISBN 80-85690-00-4

MASARYKOVÁ, Alice G. Československý Červený kříž. V Praze: Československý Červený kříž, 1935. 85 s. 

MASARYKOVÁ, Alice G. Dětství a mládí: vzpomínky a myšlenky. Vyd. 2. Praha: Ústav T.G. Masaryka, 1994. 115 s., [15] s. obr. příl. ISBN 80-901478-6-0

LOVČÍ, Radovan. PhDr. Alice Garrigue Masaryková a náboženství. Plzeň: Obec unitářů v Plzni Náboženské společnosti českých unitářů, 2009. 28 s. ISBN 978-80-254-4346-0