Marie Kalašová

Stránka ve výstavbě

Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit.

(26. listopadu 1854, Horní Beřkovice – 17. února 1937, Praha)

spisovatelka a překladatelka z italštiny, francouzštiny a němčiny

Život a profese

Marie Kalašová pocházela z rodiny lékaře Martina Kalaše, matka Amalie byla původem Němka, její otec (Mariin děda) byl kupec v Hošťce a měl určité básnické ambice. Většinu dětství Marie prožila v Roudnici po boku 4 sester. Všechny získaly kvalitní vzdělání, Marie byla jednou z prvních žaček Vyšší dívčí školy. Tři z pěti sester (mezi nimi i Marie) projevily umělecké nadání, Zdenka se stala malířkou, Klementina světově proslulou operní pěvkyní, v roce 1889 však tragicky zemřela v Brazílii na tropickou zimnici. Jaroslav Vrchlický jako vzpomínku na ni vydal sbírku E morta. Marie a Zdenka zůstaly až do konce života svobodné a po smrti sestry Klementiny spolu žily střídavě ve Vídni a v Itálii, po návratu do Prahy zakotvily v domě U Slunce a Luny v Úvoze, který zakoupily v roce 1906. Rády se obklopovaly hodnotnými věcmi a řadou význačných přátel. Obě sestry také byly členkami Amerického klubu dam. Dům Marie poté odkázala České akademii a po její smrti v něm byla dočasně umístěna knihovna Jaroslava Vrchlického.

Marie byla součástí soudobé inteligence, dochovala se hojná korespondence s Juliem Zeyerem, Jiřím Karáskem ze Lvovic, J. V. Sládkem či Jakubem Demlem. Přátelila se také s Arnem Novákem, Otokarem Březinou, Otokarem Fischerem a dalšími. Kromě českých přátelství seznamovala se i s významnými zahraničními spisovateli, osobně se znala s Muricem Maeterlinckem, Romainem Rollandem, Neerou (vlastním jménem Anna Zuccari) či například s Felicem Cavallottim. Díky četnému cestování do Francie, Itálie či Německa (například Itálii prošla téměř celou pěšky) měla Marie Kalašová rozsáhlé jazykové schopnosti, které uplatňovala zejména při překladech.

Dobové prameny se v popisech o jejích povahových rysech rozchází, hovoří například o temperamentu i plachosti, označují ji za věřící křesťanku, zbožnou přebásňovatelku či jemnou překladatelku. Přestože Kalašová stála uprostřed soudobého dění, nikdy do něj nezasáhla přímo vlastním uceleným dílem a byla vždy tou, která naslouchá a udílí rady svému okolí. Plnila roli vnímavé role čtenářky a zpovědnice, Otokar Fischer ji tak v jejím nekrologu nazývá přítelkyní básníků.

Charakteristika díla

Těžiště práce Marie Kalašové je zejména v překladu, v němž se zaměřovala na autory evropského symbolismu a k reprezentantům novoidealistického myšlení. Její vlastní tvorba se omezuje na časopisecky vydávané texty povětšinou zaměřené na překládané autory, krátké básnické úvahy (např. na téma přátelství, viz Causerie o přátelství.) či básně v próze inspirované smrtí sestry Klementiny, které vycházely v Květech a Podřipanu v letech 1889 a 1890. Ve vlastních beletristických textech je Kalašová poplatná atmosféře novoromantismu konce století<ref> ZK, Marie Kalašová, in Lexikon české literatury, sv. 2 K–L. Praha: Academia, 1993, str. 622). Publikovala v periodikách, jako byly Národní listy, Květy, Zlatá Praha či například Ženský svět. V článcích věnujících se překládaným autorům i jiným literárním osobnostem se většinou zaměřovala na výklad celého díla ve vztahu k dobovému kontextu, na jeho vývoj a tematiku (tak například v článku o Maeterlickovi, který vyšel ve Zlaté Praze, vysvětluje charakter jeho díla jako zobrazení reálné podstaty života a autora nazývá realistou neviditelných realit.<ref>KALAŠOVÁ, M.: Maurice Maeterlinck, in Zlatá Praha 17, č. 11, 1899–1900, str. 125–126)