Pavla Maternová (roz. Škampová)

roz. Škampová (14. 12. 1858, Praha – 19. 4. 1923, Praha) Autorka knih pro děti, překladatelka, učitelka Pocházela z řemeslnické rodiny, její bratr byl básník Alois Š., její muž Václav M. byl učitel, později ředitel měšťanské školy. Měla 3 děti, dceru Jiřinu přežila o pět let. Přátelství ji pojilo se spisovatelkou Pavlou Modrou. – Po studiu na Ústavu pro vzdělávání učitelek v Praze učila v letech 1878–1879 ve Slaném, později v Praze, kde působila také ve Spolku českých učitelek. Po svatbě (1883) s učitelem a později ředitelem měšťanské školy Václavem M. musela ze školství odejít, později z finančních důvodů učila soukromě. Patřila k zakládajícím členkám vzdělávacího spolku Minerva, jehož byla v letech 1890–1892 správkyní, ve šk. roce 1890/91 tam učila vychovatelství . Od r. 1907 redigovala kalendáře Ústředního spolku českých žen, mezi lety 1907 až 1912 vedla časopis Ženský svět, v letech 1902 – 1923 byla redaktorkou edice Dívčím srdcím, která vycházela u J. R. Vilímka v Praze. Pravidelně přispívala do časopisů Květy mládeže, Ženské listy, Ženský obzor a Ženský svět. Ještě pod dívčím jménem publikovala v dětských časopisech, později pravidelně přispívala do Květů mládeže, Ženského obzoru a Ženského světa, ale i do literárních časopisů (Lumír, Květy). Časopisecky publikovala vlastní básně, překlady, také recenze na knihy i divadelní představení, úvahové statě a popularizační články, své kritiky vnímala jako službu společnosti. Knižně debutovala r. 1889. Jako básnířka se věnovala hlavně tvorbě pro děti, dospělým byly určeny verše ze sbírky Na nábřeží , v níž se objevují verše psané řečí vázanou, v nichž autorka opěvuje krásy Prahy, stěžejní pro obraz města je podle níž Vltava, již přirovnává k ženě Podobně jako u ostatních jejích básní, i zde se setkáváme s dobře zvládnutou formou a mírně sentimentálními, vlasteneckými tématy. Třemi básněmi přispěla do sborníku Jitřenka (1894), dále do ilustrovaného sborníku Praha (1912). Je autorkou písní Jaro a Modlitba , její básně U vrátek a Taneček zhudebnil K. E. Macan , některé další básně pro děti zhudebnil V. J. Novotný . Při překladech především z polštiny, angličtiny, ale také němčiny a ruštiny se zaměřovala na tvorbu pro dospělé. Z angličtiny přeložila Bhagavad Gítu, překládala teozoficky zaměřené spisy (Dech a zdraví; Odvěká Moudrost), protože právě tyto nauky jí byly blízké, ve svých překladech odkazuje Maternová čtenáře ke studiu knih H. P. Blavacké .

Podepsala provolání České veřejnosti . Byla činná v ženském hnutí, k vydání připravila a přeložila Památník výstavy práce ženy polské v Praze, opatřila jej také úvodní básní Naše barvy, v níž vyjadřuje radost nad uspořádáním výstavy věnované polským ženám právě v Praze, nebo Polky a Češky jsou si podle ní sestrami. Redigovala sborník Češka vydaný Ústředním spolkem československých žen, který se snaží představit rozmanité úlohy českých žen ve společnosti od starostlivých matek přes úspěšné umělkyně až po uznávané lékařky, M. zde uveřejnila svou oslavnou báseň k šedesátinám Elišky Krásnohorské, již označila za největší z Češek a ocenila její boj za práva žen. V Památníku národního písemnictví je uložena její korespondence s vedoucími představitelkami ženského hnutí (E. Krásnohorská, T. Nováková, P. Moudrá, V. Seidlová-Sokolová, B. Viková-Kunětická), se spisovateli (S. Čech., J. V. Sládek, J. Vrchlický), rozsáhlá je i korespondence s manželem. Mezi cizími rukopisy se v její pozůstalosti nachází autobiografie E. Krásnohorské a přehled života a díla T. Novákové od jejího syna A. Nováka. Fotografie Maternové chybí. V knihovně Národního muzea je uložena její knižní pozůstalost čítající 169 knih. Převažují knihy v češtině a němčině, většina z nich pochází z druhé poloviny 19. století, mezi tituly převažují různojazyčné a na různé školní předměty zaměřené učebnice a didaktické příručky.

ZDROJE: ČERNUŠÁK, Gracian, ed., ŠTĚDROŇ, Bohumír, ed. a NOVÁČEK, Zdenko, ed. Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 2, M – Ž. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965. HECZKOVÁ, Libuše: Píšící Minervy. Praha: FF UK, 2009. Hodrová, Daniela: Pavla Maternová, in OPELÍK, Jiří, ed. et al.: Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce; [Díl] 3. Praha : Academia, 2000, s. 157-158. JELÍNKOVÁ, Lucie. Zapomenutá aktivistka Pavla Moudrá. Diplomová práce. Filozofická fakulta, Univerzita Pardubice. Vedoucí práce Milena Lenderová. MOUDRÁ, Pavla: Za Pavlou Maternovou, in P.M.: Obrození duší. Ml. Boleslav: Karel Vačlena, 1926, s. 147-151. Národní listy 30, 1890, č. 268, 29.9., str. 2. ŠUBRTOVÁ, Milena et al. Slovník autorů literatury pro děti a mládež. II., Čeští spisovatelé. 1. vyd. Praha: Libri, 2012. 465 s. Elektronické zdroje: http://badatelna.eu/fond/2385/uvod/?q=pavla%20maternov%C3%A1 [cit. 2015-11-01].www.badatelna.euhttp://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000022686&local_base=AUT [online]. [cit. 2015-11-01]. http://opac.nm.cz/authorities/48362;jsessionid=B6AC40FDEE1A5E1CFA10DEC1E802684F [online]. [cit. 2015-11-01]. http://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_M/Maternova_Pavla_1858_1923.xml [online]. [cit. 2015-11-01]. http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/1157-maternova-pavla/ [online]. [cit. 2015-11-01]. DÍLO: Překlady: Bhagavad-Gîtâ. Překlad Pavla Maternová. V Klatovech: Cyril M. Höschl, 1920. 133 s. BESANT, Annie. Odvěká moudrost: tresť učení theosofického. Překlad Pavla Maternová. V Praze: Hejda a Tuček, [1920]. 302 s. KONOPNICKA, Maria. Naše ryzka. Překlad Pavla Maternová. V Praze: A. Hynek, 1912. 69 s. KONOPNICKA, Maria. Novely Maryje Konopnické. Překlad Pavla Maternová. V Praze: Tiskem a nákladem J. Otty, 1898. 257 s. KONOPNICKA, Maria. Z dobré studánky. V Praze: Jos. R. Vilímek, [1903]. 311 s. MONTGOMERY, Florence. Rybářova dcera. Překlad Jos. B. Koppová, Pavla Maternová. Praha: Jos. R. Vilímek, [1907]. 147 s. Poezie : MATERNOVÁ, Pavla: České klasy. V Praze: F. Šimáček, 1897. 146 s. MATERNOVÁ, Pavla. České květy. V Praze: F. Šimáček, 1897. 108 s. MATERNOVÁ, Pavla. Knížka od Ježíška. V Praze: Nákladem Al. Hynka, [1889]. [30] s. MATERNOVÁ, Pavla. Kytice přání[,] nápisů a proslovení: mládeži a její přátelům ku potřebě příležitostné. V Praze: F. Šimáček, 1897. 156 s. MATERNOVÁ, Pavla. Mladé štěstí. V Praze: F. Topič, [mezi 1900-1932?]. 61 s. MATERNOVÁ, Pavla. Na nábřeží: Kroužek maleb a slok: [Básně]. Praha: Bursík a Kohout, 1897. 100 s. Další: DOLENSKÝ, Jan (ed.). Jitřenka: třetí kytička povídek, básniček, báchorek, obrázků dějepisných, zeměpisných, přírodopisných a jiné zábavy a poučení pro hodné dítky. Praha: Nákladem knihkupectví B. Stýbla, 1894. KOLAR, Viktor. Můj první hřích: dvé písní na slova Pavly Maternové: op. 3 [hudebnina]. Praha: Fr. A. Urbánek, [1926?]. 1 partitura (11 s.). MATERNOVÁ, Pavla. Jaro. In: MALÁT, Jan. 2 ženské čtverozpěvy. Praha: Ústřední jednota zpěváckých spolků českoslovanských. MATERNOVÁ, Pavla, ed. Památník výstavy práce ženy polské v Praze 1912. Praha: Ústřední spolek českých žen, 1912. 142 s. MATERNOVÁ, Pavla: Kalendárium [na rok]1908. Praha: Ústř. spolek českých žen, 1908. 151, 2 s. Praha. Básně, vzpomínky, črty: Premie spolku českých spisovatelů belletristů "Máje" v Praze na rok 1912. Praha: vl. n., 1912.