Božena Šimková (roz. Dvořáková)

(18. 9. 1881 Královské Vinohrady – 30. 10. 1958 Třebíč)

Významná česká sociální pracovnice a překladatelka z angličtiny.

Obsah

1 Život a profese:
2 Charakteristika díla:
3 Soupis díla:
4 Zdroje:

Život a profese:

Božena Šimková pocházela ze zbožné rodiny. Její otec, vinohradský stavitel a továrník Antonín Dvořák, byl činovníkem reformované evangelické církve, jeho výchova byla přísná, ale poskytl dceři kvalitní vzdělání – Šimková absolvovala vyšší dívčí školu v Praze, následující studia na gymnáziu Minerva však musela přerušit kvůli chatrnému zdraví. Později značně cestovala a pobývala v zahraničí kvůli osvojení jazykových dovedností; naučila se francouzsky, německy a anglicky. Státní zkoušku z francouzského jazyka složila na univerzitě ve Velké Británii. Provdala se za MUDr. Josefa Bohuslava Šimka, jenž pracoval jako odborník pro ministerstvo zdravotnictví a stál u zrodu České diakonie, evangelického spolku pro ošetřování nemocných a sociální péči, ve které se angažovala rovněž jeho manželka. V 1. polovině 1. světové války společně působili ve východních Karpatech v Haliči, kde Šimková pomáhala jako ošetřovatelka. Po roce 1918 s manželem začali budovat síť sociálních ústavů. Šimková také pracovala jako vedoucí sociálního klubu sester.

Oba manželé byli členové evangelického vinohradského sboru, Šimková byla navíc jako dlouholetá a zkušená pracovnice v nedělní škole aktivní členkou staršovstva. Vlastních potomků se nedočkala, dětem a mladým ale pomáhala, věnovala jim články v různých časopisech a k lepší četbě je také vedla svou překladatelskou činností, které se začala věnovat v r. 1903. Nejdříve publikovala v časopisech, později její překlady vycházely knižně. I domácnost Šimků byla otevřená – ve svém bytě na Vinohradech, jak prozrazuje kniha návštěv, přijímali nejrůznější návštěvníky od významných osobností po chudé studenty. V r. 1947 se stala členkou Syndikátu českých spisovatelů. V 50. letech se stáhla do ústraní českobratrského Domova odpočinku v Myslibořicích u Třebíče a o několik let později zemřela v třebíčské nemocnici.

Charakteristika díla:

Dílo Boženy Šimkové představuje především tvorbu překladovou. Je pro ni charakteristický křesťanský podtext a vzdělávací a mravní funkce. Tuto výchovnou funkci spojujeme i s jejími cílovými čtenáři, za které pravděpodobně považovala především děti a dospívající. Podle nekrologů v Kostnických jiskrách měla Šimková publikovat v několika evangelických časopisech také vlastní články. Kolací Mašková ale ve své diplomové práci prokázala, že v těchto periodicích nelze žádné původní články Šimkové dohledat kromě článku „Dveře jsou zavřeny“, jenž překladatelka věnovala své matce. Je možné, že další její články nebyly signované. Pellarová a další potom zmiňují poutavé přednášky, v nichž Šimková vykládala o různých spisovatelích; pokud tyto přednášky byly zachyceny i písemně, zřejmě se nedochovaly. Z Lexikonu české literatury vyplývá, že Šimková vydala na čtyřicet překladových děl (úplný a opravený seznam viz Kolací Mašková), která obvykle vycházela především na pokračování v časopisech (např. Růžovém paloučku pro děti či evangelickém periodiku Kalendář českobratrský). Některá se potom objevila i v knižní podobě – v případě Malých žen, Bouřlivých výšin či Růže a prstenu aj. dokonce v několika vydáních.

I výběrem překládaných knih Šimková naplňovala své poslání šíření osvěty. Obecně můžeme její překladovou tvorbu rozdělit do několika kategorií. První představují překlady anglických viktoriánských autorů a jejich předchůdců jako byli Charles Dickens, William Makepeace Thackeray, Jane Austenová nebo Emily Brontëová. Další skupiny tvoří překlady dobrodružné literatury. Šimková zřejmě vybírala knihy, jež budou děti bavit a zároveň je budou nenásilnou formou seznamovat s novým prostředím a kulturou. Dobrodružství malého Martina v lesích brasilských, Dobrodružství a hrdinné činy nebo Londonův Martin Eden jsou jen některé příklady z této kategorie. Vzdělávací funkce se v jejích překladech někdy kombinuje i s funkcí mravně a nábožensky výchovnou. Extrémním příkladem je povídka Odvážný Wong Dan. Čínský chlapec Wong Dan se zbaví předsudků a strachu vůči bílým Evropanům a dokonce přechází na jejich víru v jednoho Boha, který lidem, stejně jako ti, kdo v něj věří, pomáhá. Wong Dan tak zřetelně vystupuje v roli ideálního mravního a náboženského vzoru. Dále se u Šimkové objevuje i didaktická funkce, a to v podobě vysvětlivek na konci knihy – například v knížce Gwen překladatelka seznamuje čtenáře s neznámými reáliemi, ale i méně rozšířenými slovy (cowboy, agonie). Do další kategorie potom patří romány vhodné pro slečny na vdávání, kde jsou hrdinky ztělesněním mravního vzoru pro mladé ženy. Příkladem by byla díla: Štěstí v dáli či Malé ženy, částečně autobiografické dílo Louisy Alcottové vyprávějící o čtyřech sestrách v chudé americké rodině, kdy se schyluje k americké občanské válce. Zvláštní kategorii, jak v diplomové práci o Šimkové navrhuje Markéta Kolací Mašková, by mohly představovat překlady děl ženských spisovatelek, z nichž některé pojí s Šimkovou velká vzdělanost, náboženské poslání a angažovanost ve vzdělávání a osvětě. Takové spojení lze spatřovat například s Louisou May Alcottovou, k jejímž Malým ženám napsala Šimková i předmluvu, kde autorku označuje za lidumilku, která jak ve svém životě, tak ve svých literárních pracích ukazuje lidem, jak žít prostě, pomáhat lidem a chovat k nim lásku. Do této kategorie bychom zařadili i Jane Austenovou, Emily Brontëovou či Virginii Woolfovou – v jejichž pracích jsou ústředními hrdinkami také ženy.

Typickým rysem překladů Šimkové jsou nejrůznější poznámky – například v Malých ženách – ve kterých překladatelka vysvětluje historické, zeměpisné či literární reálie nebo výslovnost používaných jmen či jmen autorů. Vysvětlivky se objevují v podobě poznámek pod čarou, nebo jsou uváděny na konci knihy. Pro krátké představení spisovatelů Šimková sepisuje medailonky. Známky zastaralosti v jejích překladech lze pozorovat například v používání přechodníků, infinitivů na –ti, méně obvyklých dvojitých bočních uvozovek či v řízení se starými pravopisnými normami (vánoce). Přestože jedním ze vzdělávacích cílů Šimkové bylo seznámit čtenáře s cizími reáliemi, používala při překladu i postup naturalizační. Jak se domnívá Kolací Mašková, zřejmě chtěla dětem více přiblížit prostředí příběhu používáním českých jmen, a tak se například v Malých ženách setkáváme s Markétkou, Bětou či Růženou a jinde dokonce Šimková píše o Karlu Dickensovi. Naturalizace v opozici k exotizaci byla nakonec v této době dána i dobovou překladatelskou normou.

Soupis díla:

Alcottová, Louisa May: Malé ženy

Austenová, Jane: Pýcha a předsudek

Ballantyne, Robert Michael: Dobrodružství malého Martina v lesích brasilských

Brontëová, Emily: Bouřlivé výšiny

Connor, Ralph: Doktor z "Havraního hnízda", Farma pod rudými sosnami, Gwen, Pod Skalistými horami

Crokerová, Bithia Mary: Štěstí v dáli

Dickens, Charles: Dickensovo čtení, Povídka o malé Nelly, Příhody Olivera Twista, Pustý dům

Eliot, George: Milostný příběh faráře Gilfila

Gibbon, Edward: O úpadku a pádu římského císařství

Jerome, Jerome Klapka: Lenivé myšlénky lenivého člověka

Kingsley, Charles: Báje o Perseovi, Řecké báje, Vodňátka

London, Jack: Martin Eden, Syn vlkův

Tappanová, Eva March: Dobrodružství a hrdinné činy

Thackeray, William Makepeace: Jindřich Esmond, Růže a prsten, Růže a prsten neboli Příhody prince Giglia a prince Bulba

Wells, H. G.: Vášniví přátelé

Wigginová, Kate Douglas Smith: Pamětihodné vánoce

Woolfová, Virginia: Flush

Celá překladová bibliografie Šimkové je uvedena v Lexikonu české literatury, úplný a opravený seznam uvádí ve své diplomové práci o Šimkové Markéta Kolací Mašková.

Zdroje:

ALLCOTTOVÁ, Luisa May. Malé ženy. Karlín: Nakladatelství Emil Šolc, 1919. Z angličtiny přeložila Božena Šimková.

AUT – Databáze národních autorit [online databáze]. © 2014 Ex Libris, NK ČR. [cit. 30. 4. 2015] Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/IR34YRPRBRD9XH8JFEAN8S6UF61MYGY71Q4PBQDQ4Q2U5BQUUS-22950?func=full-set-set&set_number=099960&set_entry=000001&format=999

Kdy zemřeli...? Přehled českých spisovatelů a publicistů zemřelých v letech 1967–1970, 1935–1936 a dodatek do „Kdy zemřeli 1937–1966“. Praha: St. knihovna ČSSR-Národní knihovna, [1937-1995?]. Bibliografický katalog ČSSR.

KOLACÍ MAŠKOVÁ, Markéta. Překlad jako součást kulturního působení Boženy Šimkové (1881–1958). Praha, 2015. Diplomová práce. Univerzita Karlova. Fakulta Filozofická. Ústav translatologie. Vedoucí práce PhDr. Eva Kalivodová, Ph.D.

Kostnické jiskry, evangelický týdeník. Praha: Kostnická jednota, 1958, č. 39. PELLAROVÁ, E. Kostnické jiskry, evangelický týdeník. Praha: Kostnická jednota, 1965, č. 2.

OPELÍK, Jiří, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. vyd. Praha: Academia, 1985-2008. Sv. 4. ISBN 80-200-0797-0.

VOPRAVIL, Jaroslav Stanislav. Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře: (anagramů, kryptonymů, značek, jmen původních, přijatých, dvojitých, polatinštělých atd.). Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1973. Publikace státních vědeckých knihoven.

– Jitka Mlčochová –