Marie Kalašová: Porovnání verzí

Verze z 12. 5. 2016, 06:15

Stránka ve výstavbě

Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit.

(26. listopadu 1854, Horní Beřkovice – 17. února 1937, Praha)

spisovatelka a překladatelka z italštiny, francouzštiny a němčiny

Život a profese

Marie Kalašová pocházela z rodiny lékaře Martina Kalaše, matka Amalie byla původem Němka, její otec (Mariin děda) byl kupec v Hošťce a měl určité básnické ambice. ^[1] Většinu dětství Marie prožila v Roudnici po boku 4 sester. Všechny získaly kvalitní vzdělání, Marie byla jednou z prvních žaček Vyšší dívčí školy. Tři z pěti sester (mezi nimi i Marie) projevily umělecké nadání, Zdenka se stala malířkou, Klementina světově proslulou operní pěvkyní, v roce 1889 však tragicky zemřela v Brazílii na tropickou zimnici. Jaroslav Vrchlický jako vzpomínku na ni vydal sbírku E morta. Marie a Zdenka zůstaly až do konce života svobodné a po smrti sestry Klementiny spolu žily střídavě ve Vídni a v Itálii, po návratu do Prahy zakotvily v domě U Slunce a Luny v Úvoze, který zakoupily v roce 1906. Rády se obklopovaly hodnotnými věcmi a řadou význačných přátel. Obě sestry také byly členkami Amerického klubu dam. Dům Marie poté odkázala České akademii a po její smrti v něm byla dočasně umístěna knihovna Jaroslava Vrchlického.

Marie byla součástí soudobé inteligence, dochovala se hojná korespondence s Juliem Zeyerem, Jiřím Karáskem ze Lvovic, J. V. Sládkem či Jakubem Demlem. Přátelila se také s Arnem Novákem, Otokarem Březinou, Otokarem Fischerem a dalšími. Kromě českých přátelství se seznamovala i s významnými zahraničními spisovateli, osobně se znala s Mauricem Maeterlinckem, Romainem Rollandem, Neerou (vlastním jménem Anna Zuccari) či například s Felicem Cavallottim. Díky častému cestování do Francie, Itálie či Německa (například Itálii prošla téměř celou pěšky) měla Marie Kalašová rozsáhlé jazykové schopnosti, které uplatňovala zejména při překladech.

Dobové prameny se v popisech o jejích povahových rysech rozchází, hovoří například o temperamentu i plachosti, označují ji za věřící křesťanku, zbožnou přebásňovatelku či jemnou překladatelku. Přestože Kalašová stála uprostřed soudobého dění, nikdy do něj nezasáhla přímo vlastním uceleným dílem a byla vždy tou, která naslouchá a udílí rady svému okolí. Plnila roli vnímavé čtenářky a zpovědnice, Otokar Fischer ji tak v jejím nekrologu nazývá přítelkyní básníků.

Charakteristika díla

Těžiště práce Marie Kalašové je v překladu zejména z francouzštiny, italštiny, v němž se zaměřovala na autory evropského symbolismu a na reprezentanty novoidealistického myšlení. Její vlastní tvorba se omezuje na časopisecky vydávané texty povětšinou zaměřené na překládané autory, krátké básnické úvahy (např. na téma přátelství, viz Causerie o přátelství.^[2] či básně v próze inspirované smrtí sestry Klementiny, které vycházely v Květech a Podřipanu v letech 1889 a 1890. Ve vlastních beletristických textech je Kalašová poplatná atmosféře novoromantismu konce století.^[3] Publikovala v periodikách, jako byly Národní listy, Květy, Zlatá Praha či například Ženský svět. V článcích věnujících se překládaným autorům i jiným literárním osobnostem se většinou zaměřovala na výklad celého díla ve vztahu k dobovému kontextu, na jeho vývoj a tematiku (tak například v článku o Maeterlickovi, který vyšel ve Zlaté Praze, vysvětluje charakter jeho díla jako zobrazení reálné podstaty života a autora nazývá realistou neviditelných realit.)^[4] Jediným vlastním knižně publikovaným dílem je výbor z myšlenek Julia Zeyera, jejž vydala v roce 1903.^[5] Cílem knihy, jak sama uvádí, je vzbudit touhu a rozpomínku.^[6] Jedná se o výběr citátů z různých Zeyerových děl (knižně i časopisecky vydaných) vyjadřující myšlenky, ke kterým v rámci svého díla nejčastěji vracel. Kalašová sama přiznává, že výběr je do určité míry subjektivní.^[7] Hlavním tématem je Bůh, jeho vztah k člověku, lidské duši a mysli, života a smrti či vědění. Výbor není nijak chronologicky ani logicky uspořádán, citáty jsou čerpány např. z Karolinské Epopeje, Jana Maria Plojhara, Domu u tonoucí hvězdy a z řady dalších Zeyerových děl.

Překlady vycházely Marii Kalašové knižně i časopisecky. Nejvíce se věnovala již zmiňovanému Maurici Maeterlinckovi, jeho dílo převedla do češtiny téměř celé. Z díla Romaina Rollanda přeložila biografie umělců a myslitelů (například Život Beethovenův), vydala i výbor z povídek Villierse de l´Isle-Adam (Kruté povídky, 1906) a výbor z Marie Baciocchi (Rozjímání, 1911). Při překladu se neomezovala v žánrech, vycházely jí dramata, povídky i eseje. Knihy vycházely v různých nakladatelstvích, jako byl J. Otto, F. Šimáček či Alois Srdce. Překlady publikovala i v různých časopisech. Spolupracovala například s Arnoštem Procházkou a jeho Moderní revuí, v ní jí vyšel i knižně překlad Maeterlinckovy aktovky Sestra Beatrice. Jako překladatelka byla Kalašová oceňována za vybroušenou formální stránku a plné pochopení předlohy, její práce jsou tak označovány za rovnocenné originálu.^[8] Svou činností zasahovala do soudobého literárního dění a stala se tak nejvýznamnější překladatelkou západních literárních proudů přelomu století.^[9]

Soupis díla

Maurice Maeterlinck: Aglavena a Selysetta, Praha: Vzdělávací bibliotéka, 189?

Maurice Maeterlinck: Dvě loutková dramata, Praha: J. Otto, 1908

Alfred de Vigny: Alfred: Chatterton, Praha: J. Otto, 1912

Auguste de Villiers de L’Isle-Adam: Kruté povídky (výbor), Praha: Kamilla Neumannová, 1906

Julius Zeyer: Myšlenky. Ze spisů básníkových vybrala Marie Kalašová. Praha: F. Šimáček, 1902

Neera: Nazítří: teta Severina, Praha: F. Šimáček, 1894

Neera: Osamělá duše, Praha: J. Otto, 1898

Maurice Maeterlinck: Pelléas a Melisanda, Praha: J. Otto, 1900

Giovanni Verga: Sedlák kavalír a jiné novely, Praha: F. Šimáček, 1894

Marcel Schwob: Smyšlené životy (spolu s Josefem Markem), Praha: Kamilla Neumannová, 1911

Felice Cavallotti: Bílé růže: črta o jednom jednání, Praha: F. Šimáček, 1888

Maurice Maeterlinck: Tři básně dramatické, Praha: J. Otto, 1896

Romain Rolland: Život Beethovenův, Praha: Alois Srdce, 1930

Romain Rolland: Život L.N. Tolstého, Praha: Kvasnička a Hampl, 1932

Romain Rolland: Život Michela Angela, Praha: B. Kočí, 1917

Zdroje

NOVÁK, A.: Anima sola, in Lidové noviny 45, 1937, č. 99, str. 9

KOL. AUTORŮ: Lexikon literatury sv. 2 K–L. Praha: Academia, 1993

BINAR, V. – WIMMER, S.: Listy Jakuba Demla Marii Kalašové, in Česká literatura 42, č. 1, 1994, str. 78–79

HELLMUTH-BRAUNER,V.: Marie Kalašová: (1852-1937). Praha: Památník národního písemnictví, 1966

FISCHER, O.: Přítelkyně básníků, in Lidové noviny 45, 1937, č. 99, str. 9

LACHMANN, P.: Sestry Kalašovy, in Matiční listy – literární příloha Zpravodaje Matice české, 2006, číslo 2, str. 7–11

KARÁSEK ZE LVOVIC, J.: Upřímné pozdravy z kraje květů a zapadlých snů. Dopisy adresované Marii Kalašové z let 1903–1907. Příbram: Pistorius a Olšanská, 2007

ZIKMUND, J.: Ve stínu Orfea. Julius Zeyer a rodina Kalašových v dopisech. Praha: Bohuslav Rupp, 1949

Reference

↑ ZIKMUND, J.: Na okraj vydání jedné Zeyerovy korespondence, in Ve stínu Orfea. Praha: Bohuslav Rupp, 1949, str. 10
↑ KALAŠOVÁ,M.: Causerie o přátelství, in Zlatá Praha 10, 1892–1893, č. 13–14, 15. 2., str. 150)
↑ ZK, Marie Kalašová, in Lexikon české literatury, sv. 2 K–L. Praha: Academia, 1993, str. 622)
↑ KALAŠOVÁ, M.: Maurice Maeterlinck, in Zlatá Praha 17, č. 11, 1899–1900, str. 125–126
↑ ZEYER, J.: Myšlenky. Ze spisů básníkových vydala Marie Kalašova. Praha: F. Šimáček, 1902.
↑ ZEYER, J.: Myšlenky. Ze spisů básníkových vydala Marie Kalašova. Praha: F. Šimáček, 1902, str. 1
↑ ZEYER, J.: Myšlenky. Ze spisů básníkových vydala Marie Kalašova. Praha: F. Šimáček, 1902, str.2
↑ HELLMUTH-BRAUNER,V.: Marie Kalašová: (1852-1937). Praha: Památník národního písemnictví, 1966, str. 4
↑ ZK, Marie Kalašová, in Lexikon české literatury, sv. 2 K–L. Praha: Academia, 1993, str. 622)

[test-1] ZIKMUND, J.: Na okraj vydání jedné Zeyerovy korespondence, in Ve stínu Orfea. Praha: Bohuslav Rupp, 1949, str. 10

[2] KALAŠOVÁ,M.: Causerie o přátelství, in Zlatá Praha 10, 1892–1893, č. 13–14, 15. 2., str. 150)

[3] ZK, Marie Kalašová, in Lexikon české literatury, sv. 2 K–L. Praha: Academia, 1993, str. 622)

[4] KALAŠOVÁ, M.: Maurice Maeterlinck, in Zlatá Praha 17, č. 11, 1899–1900, str. 125–126

[5] ZEYER, J.: Myšlenky. Ze spisů básníkových vydala Marie Kalašova. Praha: F. Šimáček, 1902.

[6] ZEYER, J.: Myšlenky. Ze spisů básníkových vydala Marie Kalašova. Praha: F. Šimáček, 1902, str. 1

[7] ZEYER, J.: Myšlenky. Ze spisů básníkových vydala Marie Kalašova. Praha: F. Šimáček, 1902, str.2

[8] HELLMUTH-BRAUNER,V.: Marie Kalašová: (1852-1937). Praha: Památník národního písemnictví, 1966, str. 4

[9] ZK, Marie Kalašová, in Lexikon české literatury, sv. 2 K–L. Praha: Academia, 1993, str. 622)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

@@ Řádek 10: / Řádek 10: @@
 Marie Kalašová pocházela z rodiny lékaře Martina Kalaše, matka Amalie byla původem Němka, její otec (Mariin děda) byl kupec v Hošťce a měl určité básnické ambice. <ref name="test"> ZIKMUND, J.: Na okraj vydání jedné Zeyerovy korespondence, in Ve stínu Orfea. Praha: Bohuslav Rupp, 1949, str. 10</ref> Většinu dětství Marie prožila v Roudnici po boku 4 sester. Všechny získaly kvalitní vzdělání, Marie byla jednou z prvních žaček Vyšší dívčí školy. Tři z pěti sester (mezi nimi i Marie) projevily umělecké nadání, Zdenka se stala malířkou, Klementina světově proslulou operní pěvkyní, v roce 1889 však tragicky zemřela v Brazílii na tropickou zimnici. Jaroslav Vrchlický jako vzpomínku na ni vydal sbírku E morta. Marie a Zdenka zůstaly až do konce života svobodné a po smrti sestry Klementiny spolu žily střídavě ve Vídni a v Itálii, po návratu do Prahy zakotvily v domě U Slunce a Luny v Úvoze, který zakoupily v roce 1906.  Rády se obklopovaly hodnotnými věcmi a řadou význačných přátel. Obě sestry také byly členkami Amerického klubu dam. Dům Marie poté odkázala České akademii a po její smrti v něm byla dočasně umístěna knihovna Jaroslava Vrchlického.
-Marie byla součástí soudobé inteligence, dochovala se hojná korespondence s Juliem Zeyerem, Jiřím Karáskem ze Lvovic, J. V. Sládkem či Jakubem Demlem. Přátelila se také s Arnem Novákem, Otokarem Březinou, Otokarem Fischerem a dalšími. Kromě českých přátelství seznamovala se i s významnými zahraničními spisovateli, osobně se znala s Muricem Maeterlinckem, Romainem Rollandem, Neerou (vlastním jménem Anna Zuccari) či například s Felicem Cavallottim. Díky četnému cestování do Francie, Itálie či Německa (například Itálii prošla téměř celou pěšky) měla Marie Kalašová rozsáhlé jazykové schopnosti, které uplatňovala zejména při překladech.
+Marie byla součástí soudobé inteligence, dochovala se hojná korespondence s Juliem Zeyerem, Jiřím Karáskem ze Lvovic, J. V. Sládkem či Jakubem Demlem. Přátelila se také s Arnem Novákem, Otokarem Březinou, Otokarem Fischerem a dalšími. Kromě českých přátelství se seznamovala i s významnými zahraničními spisovateli, osobně se znala s Mauricem Maeterlinckem, Romainem Rollandem, Neerou (vlastním jménem Anna Zuccari) či například s Felicem Cavallottim. Díky častému cestování do Francie, Itálie či Německa (například Itálii prošla téměř celou pěšky) měla Marie Kalašová rozsáhlé jazykové schopnosti, které uplatňovala zejména při překladech.
-Dobové prameny se v popisech o jejích povahových rysech rozchází, hovoří například o temperamentu i plachosti, označují ji za věřící křesťanku, zbožnou přebásňovatelku či jemnou překladatelku. Přestože Kalašová stála uprostřed soudobého dění, nikdy do něj nezasáhla přímo vlastním uceleným dílem a byla vždy tou, která naslouchá a udílí rady svému okolí. Plnila roli vnímavé role čtenářky a zpovědnice, Otokar Fischer ji tak v jejím nekrologu nazývá přítelkyní básníků.
+Dobové prameny se v popisech o jejích povahových rysech rozchází, hovoří například o temperamentu i plachosti, označují ji za věřící křesťanku, zbožnou přebásňovatelku či jemnou překladatelku. Přestože Kalašová stála uprostřed soudobého dění, nikdy do něj nezasáhla přímo vlastním uceleným dílem a byla vždy tou, která naslouchá a udílí rady svému okolí. Plnila roli vnímavé čtenářky a zpovědnice, Otokar Fischer ji tak v jejím nekrologu nazývá přítelkyní básníků.
 === Charakteristika díla ===