Albína Honzáková

(7.4.1877 Kopidlno - 11.7.1973 Praha)

Středoškolská profesorka, jedna z předních představitelek českého ženského hnutí a editorka feministické literatury.

Život a profese:

Albína Honzáková se narodila do rodiny Jana Honzáka a jeho ženy Anny roz. Hlaváčové. Otec, městský a osobní lékař hraběte Ervína Šlika, byl vážený občan a významný osvětový pracovník v Kopidlně na Jičínsku. Albína měla pět sourozenců. Po smrti otce (v roce 1889) se rodina Honzákova přestěhovala do Prahy.

V patnácti letech se Albína rozhodovala mezi pedagogickým ústavem, pěveckou kariérou a studijním pobytem který si vybrala sestra Anna, první česká promovaná lékařka. Přestože navštevovala přípravku (na Soukromé střední škole dívčího spolku Minerva) a byla v ní dobrou žačkou, na Ústav pro vzdelání učitelek v Praze nebyla ani napodruhé přijata. Proto pokračovala ve studiu na dívčím gymnáziu Minerva. Po maturitě (s vyznamenáním) na střední škole Minerva začala studovat Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. V roce 1897 byla v pražském Klementinu mezi první osmičkou imatrikulovaných studentek. Na přednáškách (na české Univerzitě Karlově), kde své znalosti předávali tehdejší výteční a známí profesoři T. G. Masaryk, Josef Pekař a další, poslouchala historii, geografii a filozofii. V červnu 1902 ukončila univerzitní studia státními zkouškami z obecného a rakouského dějepisu a zeměpisu. Později obhájila disertační práci a v červnu 1914 získala doktorát, jako osmnáctá česká žena v historii Filozofické fakulty UK.

Albína Honzáková začala ještě během svého vysokoškolského studia, ve školním roce 1900/1901, vyučovat na gymnáziu Minerva dějepis a zeměpis, někdy také docházela učit češtinu a němčinu. Po ukončení univerzitních studií se stala členkou pedagogického sboru; v roce 1907 jako učitelka a 1914 jako učitelka s doktorátem. Aktivní pedagožka nejen spravovala školní historické sbírky, ale usilovala také o změny vyučovacích metod. V roce 1904 přišla s ideou, že geografie nejsou jen hory, řeky, atd., ale také lidé, dějiny, kultura, národnosti a způsob života. Svým zvláštním charismatem a příjemným zjevem si od studentek vysloužila přezdívku Pallas Athéna. Intuitivně zaváděla nové metody vyučování, jimiž si u žákyň získávala mimořádnou oblibu. U svého povolání setrvala celých 34 let a z jejích tříd vyšly dvě generace ženské inteligence.

Dr.Honzáková nebyla ani v penzi zcela nečinná. Například v únoru 1935 vysílal Český rozhlas její přednášku o volebním právu žen. Letní pobyt v zeleném ústraní obce Dobřichovice střídala s rušnější Prahou, v posledních letech života bydlela u neteře Milady Petříkové. Dne 24. dubna 1947 se naposledy účastnila valné hromady spolku Minerva.

Dílo:

HONZÁKOVÁ, Albína. Ottův slovník náučný. Praha : J. Otto, 1908, Ženská emancipace (feminismus), s. 803-811.

HONZÁKOVÁ, Albína. Československé studentky let 1890–1930, Almanach na oslavu čtyřicátého výročí založení ženského studia Eliškou Krásnohorskou. Praha: Ženská národní rada a Minerva, 1930

HONZÁKOVÁ, Albína. Kniha života: Práce a osobnost F. F. Plamínkové. 1. Vydání. Praha: Ženská národní rada a Ženské ústředí Československé strany národně socialistické, 1935.

HONZÁKOVÁ, Albína. Tomáš Garrigue Masaryk a ženy a Masarykovo lidské poselství budiž základem školy i života. Praha : Říšský svaz čsl. učitelek v Praze, 1938.

Zdroje:

UHROVÁ, Eva. Anna Honzáková a jiné dámy. 1. Vydání. Praha: Uhrová, 2012, Charismatická učitelka prvorepublikové ženské elity Albína Honzáková, s. 108–185, ISBN 978-80-260-3152-9

UHROVÁ, Eva. Radostná i hořká Františka Plamínková. 1. Vydání. Praha: Mediasys, s. r. o., 2014.