Pavla Maternová (roz. Škampová)

(14. 12. 1858, Praha – 19. 4. 1923, Praha)

Autorka knih pro děti, překladatelka, učitelka.

Život a profese:

Pocházela z řemeslnické rodiny, její bratr byl básník Alois Š., její muž Václav M. byl učitel, později ředitel měšťanské školy. Měla 3 děti, dceru Jiřinu přežila o pět let. Přátelství ji pojilo se spisovatelkou Pavlou Modrou./1/ – Po studiu na Ústavu pro vzdělávání učitelek v Praze učila v letech 1878–1879 ve Slaném, později v Praze, kde působila také ve Spolku českých učitelek. Po svatbě (1883) s učitelem a později ředitelem měšťanské školy Václavem M. musela ze školství odejít, později z finančních důvodů učila soukromě. Patřila k zakládajícím členkám vzdělávacího spolku Minerva, jehož byla v letech 1890–1892 správkyní, ve šk. roce 1890/91 tam učila vychovatelství /2/. Od r. 1907 redigovala kalendáře Ústředního spolku českých žen, mezi lety 1907 až 1912 vedla časopis Ženský svět, v letech 1902 – 1923 byla redaktorkou edice Dívčím srdcím, která vycházela u J. R. Vilímka v Praze. Pravidelně přispívala do časopisů Květy mládeže, Ženské listy, Ženský obzor a Ženský svět.

Ještě pod dívčím jménem publikovala v dětských časopisech, později pravidelně přispívala do Květů mládeže, Ženského obzoru a Ženského světa, ale i do literárních časopisů (Lumír, Květy). Časopisecky publikovala vlastní básně, překlady, také recenze na knihy i divadelní představení, úvahové statě a popularizační články, své kritiky vnímala jako službu společnosti./3/

Knižně debutovala r. 1889. Jako básnířka se věnovala hlavně tvorbě pro děti, dospělým byly určeny verše ze sbírky Na nábřeží /4/, v níž se objevují verše psané řečí vázanou, v nichž autorka opěvuje krásy Prahy, stěžejní pro obraz města je podle níž Vltava, již přirovnává k ženě Podobně jako u ostatních jejích básní, i zde se setkáváme s dobře zvládnutou formou a mírně sentimentálními, vlasteneckými tématy. Třemi básněmi přispěla do sborníku Jitřenka (1894), dále do ilustrovaného sborníku Praha (1912). Je autorkou písní Jaro /5/ a Modlitba /5/, její básně U vrátek a Taneček zhudebnil K. E. Macan /7/, některé další básně pro děti zhudebnil V. J. Novotný /8/.

Při překladech především z polštiny, angličtiny, ale také němčiny a ruštiny se zaměřovala na tvorbu pro dospělé. Z angličtiny přeložila Bhagavad Gítu, překládala teozoficky zaměřené spisy (Dech a zdraví; Odvěká Moudrost), protože právě tyto nauky jí byly blízké /9/, ve svých překladech odkazuje Maternová čtenáře ke studiu knih H. P. Blavatské /10/.

Podepsala provolání České veřejnosti /11/. Byla činná v ženském hnutí, k vydání připravila a přeložila Památník výstavy práce ženy polské v Praze, opatřila jej také úvodní básní Naše barvy, v níž vyjadřuje radost nad uspořádáním výstavy věnované polským ženám právě v Praze, nebo Polky a Češky jsou si podle ní sestrami. Redigovala sborník Češka vydaný Ústředním spolkem československých žen, který se snaží představit rozmanité úlohy českých žen ve společnosti od starostlivých matek přes úspěšné umělkyně až po uznávané lékařky, M. zde uveřejnila svou oslavnou báseň k šedesátinám Elišky Krásnohorské, již označila za největší z Češek a ocenila její boj za práva žen.

V Památníku národního písemnictví je uložena její korespondence s vedoucími představitelkami ženského hnutí (E. Krásnohorská, T. Nováková, P. Moudrá, V. Seidlová-Sokolová, B. Viková-Kunětická), se spisovateli (S. Čech., J. V. Sládek, J. Vrchlický), rozsáhlá je i korespondence s manželem. Mezi cizími rukopisy se v její pozůstalosti nachází autobiografie E. Krásnohorské a přehled života a díla T. Novákové od jejího syna A. Nováka. Fotografie Maternové chybí. V knihovně Národního muzea je uložena její knižní pozůstalost čítající 169 knih. Převažují knihy v češtině a němčině, většina z nich pochází z druhé poloviny 19. století, mezi tituly převažují různojazyčné a na různé školní předměty zaměřené učebnice a didaktické příručky./12/

Poznámky:

1/ Maternová se s Moudrou (1861–1940) potkala během školní docházky, spojoval je mj. zájem o theozofii. Za války podporovala Moudrá Maternovou nejen psychicky, ale také materiálně – žila na venkově, mohla jí tedy posílat ovoce. V Literárním archivu Památníku národního písemnictví je uložena jejich korespondence, jejímuž zpracování se ve své diplomové práci na Pardubické univerzitě věnovala Lucie Jelínková.

2/ „Pro mravní a vychovatelské působení na dívky [byla] ustanovena Pavla Maternová, bývalá výtečná učitelka,“ in Národní listy 30, 1890, č. 268, 29.9., str. 2.

3/ „Sama Maternová o svých kritikách napsala, že jde o službu. Dost často si nevěděla s otevřeností ženské literatury fin de siècle rady. [...] Jestliže se v recenzované knize objevila otázka sexuality, Maternová o ní psala velmi stylizované a řekněme cudně [...]. Stejně jako moderní (vdané a vzdělané) ženě přiznávala její erotičnost a tělesnost i právo celkem otevřeně si o erotice číst, ležela jí zároveň na mysli i výchova dívek, a tady Maternová nikterak nepřekračovala hranice konzervativních měšťanských představ. [...] Na kritikách Maternové leží těžký poklop diskurzivních tlaků, kterým jako učitelka a aktivní feministka nebyla schopná vzdorovat. Obraz ženy, jaký produkuje umění, je tak úzce provázán s vědeckým a publicistickým obrazem, že vytváří jednoznačné identifikační vzory, jimž je však třeba se bránit. Pokud si uvědomíme schizofrenní situaci, o níž Maternová mluví, můžeme jejím kritikám nově porozumět: proti účinné metaforizaci ženy, která ji zbavuje svobody a podřizuje ji mužskému pohledu na svět, se staví úporné budování nezávislé ženské individuality. Ta by v budoucnu nemusela podléhat těm tlakům, které formují ,referentství‘ Maternové. Je však třeba ji vychovat. Z výchovy, jak si ji Maternová představuje, tedy jako ze shovívavé podpory ženského snažení, se ale vytrácí kritičnost. [...] Potřeba informovat vedla Maternovou i k překladatelství.“ (in: Heczková, Libuše: Pavla Maternová, in L. H.: Píšící Minervy. Praha: FF UK, 2009, s. 184-6.)

4/ Sbírka je zpracovaná ve Frekvenčním slovníku české poezie, který je dostupný z http://versologie.cz/slovniky/slovniky.html, elektronicky je dostupná z www.ceska-poezie.cz.

5/ in MALÁT, Jan: 2 ženské čtverozpěvy. Praha: Ústřední jednota zpěváckých spolků českolovanských.

6/ in BRADÁČ, Jaroslav. Kostelní vložky 3.: s průvodem varhan (neobligátním): pro potřebu škol obecných a měšťanských [hudebnina]. Plzeň: J. Bradáč, nákl. vl., 1909. 1 partitura (7 s.).

7/ in MACAN, Karel Emanuel. Dvanáct dětských písní: pro jeden hlas s průvodem piana [hudebnina]. Praha: Fr. A. Urbánek, [1923?]. 1 partitura (19 s.).

8/ NOVOTNÝ, Václav Juda. Poupátka: [písně dívčí jedno a dvouhlasé bez průvodu] [hudebnina]. [Praha]: V. Kotrba, [1927?]. 26 s.

9/ „Spiritismus byl pro feministky atraktivní také tím, že oslovoval nevědomé a citové, šel proti mužské maskulinitě a vycházel vlastně z genderové charakteristiky ženy jako bytosti senzibilnější a vnímavější.“ (in Heczková, Libuše: Pavla Maternová, in L. H.: Píšící Minervy. Praha: FF UK, 2009, s. 183.

10/ V knize Odvěká Moudrost (Praha [1920], s. 5-6) nacházíme věnování čtenářům, který bychom snad mohli číst jako konfesi P.M.: „V temnotách a nejistotě, v zmatcích a bouřích, v prachu a trudu lidského žití nám je potřeba světla jediné hvězdy. - Neboť temna pochyb nesnese trvale lidský duch, jehož podstatou je Světlo... V trudu a bouřích země neobstojí bez paprsku s výše lidská duše. - Proto všichni a všude, ať již vědomě nebo ještě neuvědomělě - hledáme. - Hledáme světlo jediné hvězdy. - Hledáme Boha. - Neuvědomněle hledá Jej veškerý vesmír, spočívající v Něm jako zrno písečné spočívá v obsáhlém oceáně. Tráví se tu v nekonečnosti Jeho náplně živelnou touhou všech svých součástí, aby se v Něm rozplynuly a byly s Ním jedno; není s Ním jedno svým vědomím. - Člověk, živá jiskra boží - pokaždé jedinečná, chápe jednotu svoji s Ním, neboť v tepu srdce svého ji cítí. S Tvůrcem ho spojuje týž duch, týž jedinný, věčný Život. - Z Něho vyšel a k Němu se vrací. - Mezitím však, za svého věky měřeného putování Jeho kosmem - potřebuje světla jediné hvězdy. Různými nazývá si ji jmény ač ví, že jest vždy táž. - Říká jí: Štěstí. Říká jí: Pravda. Říká jí: Poznání. Ví však, že jest to Bůh. - A Boha jediného je člověku třeba. - Věděti o Bohu... míti Boha... moci dospěti Boha: toť nejvyšší právo jeho hrdého lidství. - Trvá však dlouho, žel - příliš dlouho na úkor blaha veškerenstva, než si každý člověk jasně uvědomí toto své nejvyšší právo - a každý vlastním životem počne je uskutečňovati. - Znali je však od pradávna, od svítání nejstarší lidské kultury velicí zasvěcenci, duchovní vůdcové, vrcholné hlavy lidstva. Vědomí o něm tvořilo obsah Odvěké Moudrosti. - Kde jest Tvůj Bůh? - V Nekonečnu. - Ale On jest i zde... v nejbližším blízku... v nejhlubším nitru srdce tvého. - „To jsi ty.“ „Tat twam asi.“ - Odvěká Moudrost lidská, živena božským světlem Poznání, hledala a nalezla k Němu cestu.“ (Pozn.: V citaci zachováváme původní pravopis.)

11/ in Lumír 31, 1902-1903, č. 17, 20. 3., s. 1-2.

12/ Kompletní soupis knih z pozůstalosti Pavly Maternové je k dohledání v Knihovně Národního muzea v Přírůstkové knize z roku 1927; jedná se o knihy s pořadovým číslem 8236–8368, resp. 8622–8642.

Zdroje:

ČERNUŠÁK, Gracian, ed., ŠTĚDROŇ, Bohumír, ed. a NOVÁČEK, Zdenko, ed. Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 2, M – Ž. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965.

HECZKOVÁ, Libuše: Píšící Minervy. Praha: FF UK, 2009.

HODROVÁ, Daniela: Pavla Maternová, in OPELÍK, Jiří, ed. et al.: Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce; [Díl] 3. Praha : Academia, 2000, s. 157-158.

JELÍNKOVÁ, Lucie. Zapomenutá aktivistka Pavla Moudrá. Diplomová práce. Filozofická fakulta, Univerzita Pardubice. Vedoucí práce Milena Lenderová.

MOUDRÁ, Pavla: Za Pavlou Maternovou, in P.M.: Obrození duší. Ml. Boleslav: Karel Vačlena, 1926, s. 147-151.

Národní listy 30, 1890, č. 268, 29.9., str. 2.

ŠUBRTOVÁ, Milena et al. Slovník autorů literatury pro děti a mládež. II., Čeští spisovatelé. 1. vyd. Praha: Libri, 2012. 465 s.

Elektronické zdroje:

http://badatelna.eu/fond/2385/uvod/?q=pavla%20maternov%C3%A1 [cit. 2015-11-01].www.badatelna.eu http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000022686&local_base=AUT [online]. [cit. 2015-11-01].

http://opac.nm.cz/authorities/48362;jsessionid=B6AC40FDEE1A5E1CFA10DEC1E802684F [online]. [cit. 2015-11-01].

http://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_M/Maternova_Pavla_1858_1923.xml [online]. [cit. 2015-11-01].

http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/1157-maternova-pavla/ [online]. [cit. 2015-11-01].

Dílo:

Podrobná bibliografie PM je uvedena v Lexikonu české literatury(Hodrová 2000: 158).

Překlady:

BHAGAVAD-GITA. Překlad Pavla Maternová. V Klatovech: Cyril M. Höschl, 1920. 133 s.

BESANT, Annie. Odvěká moudrost: tresť učení theosofického. Překlad Pavla Maternová. V Praze: Hejda a Tuček, [1920]. 302 s.

KONOPNICKA, Maria. Naše ryzka. Překlad Pavla Maternová. V Praze: A. Hynek, 1912. 69 s. KONOPNICKA, Maria. Novely Maryje Konopnické. Překlad Pavla Maternová. V Praze: Tiskem a nákladem J. Otty, 1898. 257 s.

KONOPNICKA, Maria. Z dobré studánky. V Praze: Jos. R. Vilímek, [1903]. 311 s.

MONTGOMERY, Florence. Rybářova dcera. Překlad Jos. B. Koppová, Pavla Maternová. Praha: Jos. R. Vilímek, [1907]. 147 s.

Poezie :

MATERNOVÁ, Pavla: České klasy. V Praze: F. Šimáček, 1897. 146 s.

MATERNOVÁ, Pavla. České květy. V Praze: F. Šimáček, 1897. 108 s.

MATERNOVÁ, Pavla. Knížka od Ježíška. V Praze: Nákladem Al. Hynka, [1889]. [30] s.

MATERNOVÁ, Pavla. Kytice přání[,] nápisů a proslovení: mládeži a její přátelům ku potřebě příležitostné. V Praze: F. Šimáček, 1897. 156 s. MATERNOVÁ, Pavla. Mladé štěstí. V Praze: F. Topič, [mezi 1900-1932?]. 61 s.

MATERNOVÁ, Pavla. Na nábřeží: Kroužek maleb a slok: [Básně]. Praha: Bursík a Kohout, 1897. 100 s.

Pozn.: „Ottův slovník naučný a po něm i nekrolog ve Světozoru uvádějí další tři svazky M. veršů pro mládež (Kresby, Našim miláčkůma Obrázky), jejichž existenci se však nepodařilo potvrdit“ (Hodrová, Daniela: Pavla Maternová, in OPELÍK, Jiří, ed. et al.: Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce; [Díl] 3. Praha : Academia, 2000, s. 157-158).

Další:

DOLENSKÝ, Jan (ed.). Jitřenka: třetí kytička povídek, básniček, báchorek, obrázků dějepisných, zeměpisných, přírodopisných a jiné zábavy a poučení pro hodné dítky. Praha: Nákladem knihkupectví B. Stýbla, 1894. KOLAR, Viktor. Můj první hřích: dvé písní na slova Pavly Maternové: op. 3 [hudebnina]. Praha: Fr. A. Urbánek, [1926?]. 1 partitura (11 s.).

MATERNOVÁ, Pavla. Jaro. In: MALÁT, Jan. 2 ženské čtverozpěvy. Praha: Ústřední jednota zpěváckých spolků českoslovanských.

MATERNOVÁ, Pavla, ed. Památník výstavy práce ženy polské v Praze 1912. Praha: Ústřední spolek českých žen, 1912. 142 s.

MATERNOVÁ, Pavla: Kalendárium [na rok] 1908. Praha: Ústř. spolek českých žen, 1908. 151, 2 s.

Praha. Básně, vzpomínky, črty: Premie spolku českých spisovatelů belletristů "Máje" v Praze na rok 1912. Praha: vl. n., 1912.

– Eva Marková –