Adéla Volfová: Porovnání verzí
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
{{Pracuje se}}
 
−
 
−
 
 
(3.října 1846 Jindřichův Hradec – 20. února 1940 Praha)  
 
(3.října 1846 Jindřichův Hradec – 20. února 1940 Praha)  
  
Řádek 11: Řádek 8:
 
Adéla Volfová se narodila v Jindřichově Hradci v rodině barvíře Volfa. Byla prostřední z pěti sourozenců, již v jejím útlém dětství však tři z nich zemřeli a ona sama prodělala těžkou spálu, která ji na dlouhá léta poznamenala tělesnou slabostí. Již od malička měla silný vztah k divadlu, spolužačky bavila vyprávěním pohádek a později využívala každou volnou chvíli ke čtení a recitaci her. Krátce po smrti kmotry, která ji v nadšení pro divadlo podporovala, se ve svých 19 letech přidala k divadelní společnosti Františka J. Čížka a odjela z domova. Později působila při plzeňské herecké společnosti a v letní sezóně hrála v pražských arénách. V roce 1873 se stala členkou Prozatímního divadla a později Nového českého divadla a Národního divadla, kde s drobnými přestávkami (herecká společnost ředitele Švandy) působila až do svého odchodu do důchodu v roce 1898. Zprvu vystupovala v komických dívčích a tzv. kalhotových rolích, později coby představitelka českých lidových postav (Honzova máma - ''Pampelišce'', Kordula - ''Strakonický dudák'' aj.).   
 
Adéla Volfová se narodila v Jindřichově Hradci v rodině barvíře Volfa. Byla prostřední z pěti sourozenců, již v jejím útlém dětství však tři z nich zemřeli a ona sama prodělala těžkou spálu, která ji na dlouhá léta poznamenala tělesnou slabostí. Již od malička měla silný vztah k divadlu, spolužačky bavila vyprávěním pohádek a později využívala každou volnou chvíli ke čtení a recitaci her. Krátce po smrti kmotry, která ji v nadšení pro divadlo podporovala, se ve svých 19 letech přidala k divadelní společnosti Františka J. Čížka a odjela z domova. Později působila při plzeňské herecké společnosti a v letní sezóně hrála v pražských arénách. V roce 1873 se stala členkou Prozatímního divadla a později Nového českého divadla a Národního divadla, kde s drobnými přestávkami (herecká společnost ředitele Švandy) působila až do svého odchodu do důchodu v roce 1898. Zprvu vystupovala v komických dívčích a tzv. kalhotových rolích, později coby představitelka českých lidových postav (Honzova máma - ''Pampelišce'', Kordula - ''Strakonický dudák'' aj.).   
  
−
"Typy českých matiček vystihla na jevišti tak, jak dokonale je Aleš kreslí."<ref>[http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=SvetozorII/33.1898-1899/10/119.png Světozor online], cit: K odchodu Adely Volfovy, In: Světozor, 1899, r. 33 (č. 10), s. 119</ref>
+
"Typy českých matiček vystihla na jevišti tak, jak dokonale je Aleš kreslí."<ref>[http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=SvetozorII/33.1898-1899/10/119.png Světozor online], cit: ''K odchodu Adely Volfovy'', In: ''Světozor'', 1899, r. 33 (č. 10), s. 119</ref>
  
−
"Bez nádherných toilet i šperků, bez cetek na šatech a jiných prostředků vnějších hrála ty své ženy z lidu,, veselé i smutné, drastické a vážně slečny, paničky. Obor její nebyl pro oko okázalý a nelákal k sobě divadelní módní enthusiasty, kteří přicházejí do divadla koketovati. Její hra chytla u srdce."<ref>řeč Dr. Klumpara z banketu v Klubu Mladých, 16.2.1899; uvedeno v: Radikální listy, 18.2.1899, (č. 21)</ref>
+
"Bez nádherných toilet i šperků, bez cetek na šatech a jiných prostředků vnějších hrála ty své ženy z lidu,, veselé i smutné, drastické a vážně slečny, paničky. Obor její nebyl pro oko okázalý a nelákal k sobě divadelní módní enthusiasty, kteří přicházejí do divadla koketovati. Její hra chytla u srdce."<ref>řeč Dr. Klumpara z banketu v Klubu Mladých, 16.2.1899; uvedeno v: ''Radikální listy'', 18.2.1899, (č. 21)</ref>
  
 
   
 
   
Řádek 57: Řádek 54:
 
*''Princ a Mrzák'' - z angličtiny, Mark Twain, nakl. Šimáček, 1900
 
*''Princ a Mrzák'' - z angličtiny, Mark Twain, nakl. Šimáček, 1900
  
−
*'překlady z italštiny ('Chloroform'' - vyšlo v ''Hlase Národa'', ''Vlak číslo 104'' - vyšlo v ''Národních listech'')  
+
*překlady z italštiny (''Chloroform'' - vyšlo v ''Hlase Národa'', ''Vlak číslo 104'' - vyšlo v ''Národních listech'')  
  
−
*'překlady z francouzštiny (''Žárlivost sedmiletého děvčátka, Pomsta, Propast'' - vše vyšlo v ''Národních listech'')  
+
*překlady z francouzštiny (''Žárlivost sedmiletého děvčátka, Pomsta, Propast'' - vše vyšlo v ''Národních listech'')  
  
 
   
 
   
Řádek 75: Řádek 72:
 
* VOLFOVÁ, A. ''Moderní dítě.'' In: ''Švábovy Humoristické večírky'' : Sbírka vybraných solových výstupů, scén, deklamací, kupletů s nápěvy a žertů Praha : Šváb, Díl I., s. 30-35
 
* VOLFOVÁ, A. ''Moderní dítě.'' In: ''Švábovy Humoristické večírky'' : Sbírka vybraných solových výstupů, scén, deklamací, kupletů s nápěvy a žertů Praha : Šváb, Díl I., s. 30-35
  
−
*VOLFOVÁ, A. Očarovaná pradlena. Praha: J. Šváb, 6s.
+
*VOLFOVÁ, A. ''Očarovaná pradlena''. Praha: J. Šváb, 6s.
  
 
* VOLFOVÁ, A. ''Svému rodišti''. Praha: Emil Šolc, 1913, 14s.
 
* VOLFOVÁ, A. ''Svému rodišti''. Praha: Emil Šolc, 1913, 14s.
Řádek 81: Řádek 78:
  
  
−
* LADECKÝ, J., Volfová Adéla. In: Ottův slovník naučný [online] https://leporelo.info/volfova-adela, [cit. 24.1.2017]
+
* LADECKÝ, J., ''Volfová Adéla''. In: ''Ottův slovník naučný'' [online] https://leporelo.info/volfova-adela, [cit. 24.1.2017]
  
−
* K odchodu Adely Volfovy, In: Světozor, 1899, roč. 33 (č. 10), s. 119-120
+
* ''K odchodu Adely Volfovy'', In: ''Světozor'', 1899, roč. 33 (č. 10), s. 119-120
  
 +
* SOCHOROVÁ, L., ''České divadelní umělkyně 19. století, vzory národně probudilých žen'', In: ''V bludném kruhu: mateřství a vychovatelství jako paradoxy modernity'', Praha: Slon, 2007
  
 
==Reference==
 
==Reference==
 
<references />
 
<references />

Aktuální verze z 2. 10. 2017, 20:55

(3.října 1846 Jindřichův Hradec – 20. února 1940 Praha)


herečka, dramatička, překladatelka

Život a profese

Adéla Volfová se narodila v Jindřichově Hradci v rodině barvíře Volfa. Byla prostřední z pěti sourozenců, již v jejím útlém dětství však tři z nich zemřeli a ona sama prodělala těžkou spálu, která ji na dlouhá léta poznamenala tělesnou slabostí. Již od malička měla silný vztah k divadlu, spolužačky bavila vyprávěním pohádek a později využívala každou volnou chvíli ke čtení a recitaci her. Krátce po smrti kmotry, která ji v nadšení pro divadlo podporovala, se ve svých 19 letech přidala k divadelní společnosti Františka J. Čížka a odjela z domova. Později působila při plzeňské herecké společnosti a v letní sezóně hrála v pražských arénách. V roce 1873 se stala členkou Prozatímního divadla a později Nového českého divadla a Národního divadla, kde s drobnými přestávkami (herecká společnost ředitele Švandy) působila až do svého odchodu do důchodu v roce 1898. Zprvu vystupovala v komických dívčích a tzv. kalhotových rolích, později coby představitelka českých lidových postav (Honzova máma - Pampelišce, Kordula - Strakonický dudák aj.).

"Typy českých matiček vystihla na jevišti tak, jak dokonale je Aleš kreslí."[1]

"Bez nádherných toilet i šperků, bez cetek na šatech a jiných prostředků vnějších hrála ty své ženy z lidu,, veselé i smutné, drastické a vážně slečny, paničky. Obor její nebyl pro oko okázalý a nelákal k sobě divadelní módní enthusiasty, kteří přicházejí do divadla koketovati. Její hra chytla u srdce."[2]


Kromě herectví se věnovala také vyučování cizích jazyků v klášteře sv. Anny v Praze, tehdejším významném pedagogickém ústavu - v průběhu života se naučila francouzsky, anglicky, německy, rusky a italsky. Znalost jazyků používala i v překladech. (viz Dílo)

Adéla Volfová byla členkou Amerického klubu dam a např. také spolku Slávy dcery a celý svůj život byla svědomitou vlastenkou - vyhnula se například rozmluvě na ulici s dlouholetou známou proto, aby ji někdo, coby členku herecké společnosti, neslyšel mluvit německy. Zemřela v roce 1940 a v období po ukončení divadelní kariéry se věnovala tvorbě a překladům. Svůj život naplno zasvětila profesi, nikdy se nevdala. Od roku 1893 žila s družkou, učitelkou Františkou Stránskou, jež se původně vzdělávala v klášteře sv. Anny.

Pro zajímavost - rukopis a podpis Adély Volfové je možné vidět zde.

Dílo

Volfová se věnovala překladům i vlastnímu psaní divadelních her. Ty byly často využívány také pro edukativní účely - pro divadlo při klášteře sv. Anny, které sama vedla.

Překlady divadelních her:

  • Loupežnická peleš, Jahody, Dort na cestách (z němčiny)
  • Po krvavé stopě - hráno v Národním divadle (19.12.1897) a v divadle v Pardubicích (5.1.1898) - z ruštiny, G.H. Gresser, (nakl. Šimáček)
  • Němá (z francouzštiny)


Autorské divadelní hry:

  • Moderní dítě - solový výstup pro dámu, (tiskem vyšlo r.1991, Šváb[3], [4])
  • Apríl - jednoaktová žertovná hra pro 12 žen, (tiskem Šváb, [5])
  • Štrachamachárum - hra pro malé děti
  • Očarovaná pradlena - žertovná hra o 2 jednáních, (tiskem Šváb, [6])
  • Krása duše vítězí (věnováno El. Krásnohorské)
  • Víla Amorek - hra psaná pro velké jeviště


Kromě divadelních her se věnovala i dalším překladům:

  • Princ a Mrzák - z angličtiny, Mark Twain, nakl. Šimáček, 1900
  • překlady z italštiny (Chloroform - vyšlo v Hlase Národa, Vlak číslo 104 - vyšlo v Národních listech)
  • překlady z francouzštiny (Žárlivost sedmiletého děvčátka, Pomsta, Propast - vše vyšlo v Národních listech)


Pro určité příležitosti a pro spolky, jež byla členkou (Slávy dcery, Americký klub dam) psala také vlastní přednášky "ve prospěch národních menšin a jiných účelů dobročinných".


Napsala také vlastní autobiografii Svému rodišti - [7]


Zdroje

  • VOLFOVÁ, A. Apríl. Praha : Šváb, 1911
  • VOLFOVÁ, A. Moderní dítě. In: Švábovy Humoristické večírky : Sbírka vybraných solových výstupů, scén, deklamací, kupletů s nápěvy a žertů Praha : Šváb, Díl I., s. 30-35
  • VOLFOVÁ, A. Očarovaná pradlena. Praha: J. Šváb, 6s.
  • VOLFOVÁ, A. Svému rodišti. Praha: Emil Šolc, 1913, 14s.


  • K odchodu Adely Volfovy, In: Světozor, 1899, roč. 33 (č. 10), s. 119-120
  • SOCHOROVÁ, L., České divadelní umělkyně 19. století, vzory národně probudilých žen, In: V bludném kruhu: mateřství a vychovatelství jako paradoxy modernity, Praha: Slon, 2007

Reference

  1. ↑ Světozor online, cit: K odchodu Adely Volfovy, In: Světozor, 1899, r. 33 (č. 10), s. 119
  2. ↑ řeč Dr. Klumpara z banketu v Klubu Mladých, 16.2.1899; uvedeno v: Radikální listy, 18.2.1899, (č. 21)
  3. ↑ edice Švábova knihovna dámských výstupů a scén
  4. ↑ dostupné zde
  5. ↑ dostupné zde
  6. ↑ dostupné zde
  7. ↑ autobiografie dostupná online zde
Citováno z „http://albina.ff.cuni.cz/index.php?title=Adéla_Volfová&oldid=609“