Markéta Wachtlová: Porovnání verzí
 
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
 
{{Pracuje se}}
 
{{Pracuje se}}
−
(7. 3. 1879 Jindřichův Hradec<ref>Kniha sčítání lidu v Jindřichově Hradci roku 1880, SOA Jindřichův Hradec, snímek 36.</ref> – 5. 1. 1963 Praha)  
+
(7. 3. 1879 Jindřichův Hradec<ref>Kniha sčítání lidu v Jindřichově Hradci roku 1880, SOA Jindřichův Hradec, snímek 36.</ref> – 5. 1. 1963 Praha<ref>Úmrtní oznámení učiněné Karlem Kučerou, datované 7. 1. 1963 v Praze na Spořilově. Uloženo in: Osobní fond Maresch Waldemar, Ing. Státní oblastní archiv v Třeboni, pracoviště Jindřichův Hradec.</ref>)  
 
    
 
    
 
'''Středoškolská profesorka, autorka textů o tělovýchově.'''
 
'''Středoškolská profesorka, autorka textů o tělovýchově.'''
Řádek 6: Řádek 6:
 
Narodila se do jindřichohradeckého dřevařského rodu.  
 
Narodila se do jindřichohradeckého dřevařského rodu.  
 
   
 
   
−
Studovala Český státní ústav ku vzdělání učitelek v Praze, kde složila v roce 1898 maturitu. Od toho roku působila jako učitelka.
+
Studovala Český státní ústav ku vzdělání učitelek v Praze, kde v roce 1898 složila maturitu. Od toho roku působila jako učitelka. Začala jako zatímní podučitelka na obecné škole v Českém Krumlově (1898–1901), poté byla výpomocná učitelka v Plzni (1901–1902), pak působila na jiné plzeňské škole jako zatímní učitelka (1902–1904) a následně tamtéž (1904–1910) jako definitivní učitelka. Na pražském soukromém dívčím gymnáziu Minerva vyučovala jako suplující učitelka (1910–1914), stejně tak po přejmenování na gymnázium Elišky Krásnohorské (1914–1920). V roce 1920 se zde stala definitivní profesorkou a v tomtéž roce byla jakožto profesorka ''ad personam'' přidělena na Státní ženský ústav učitelský, kde setrvala až do svého penzionování. Pro školní rok 1932/1933 žádala o snížení úvazku ze zdravotních důvodů a poté jí byla opakovaně prodlužována zdravotní dovolená. Konce roku 1934 podala žádost o přeložení na trvalý odpočinek. Vyučovala tělesnou výchovu, jíž se věnovala i v rámci své publikační činnosti: popularizovala ji v době, kdy se ženy tělocviku teprve začínaly věnovat.
−
Začala jako zatímní podučitelka na obecné škole v Českém Krumlově (1898–1901), poté byla výpomocná učitelka v Plzni (1901–1902), pak na jiné plzeňské škole jako zatímní učitelka (1902–1904) a následně tamtéž (1904–1910) definitivní učitelka. Na pražském soukromém dívčím gymnáziu Minerva vyučovala jako suplující učitelka (1910–1914), stejně tak po přejmenování na gymnázium Elišky Krásnohorské (1914–1920). V roce 1920 se zde stala definitivní profesorkou a v tomtéž roce byla jakožto profesorka ''ad personam'' přidělena na Státní ženský ústav učitelský, kde setrvala až do svého penzionování. Pro školní rok 1932/1933 žádala o snížení úvazku ze zdravotních důvodů a poté jí byla opakovaně prodlužována zdravotní dovolená, až na konci roku 1934 podala žádost o přeložení na trvalý odpočinek. Vyučovala tělesnou výchovu, jíž se věnovala i v rámci své publikační činnosti: popularizovala ji v době, kdy se ženy tělocviku teprve začínaly věnovat.
 
  
 
V letech 1923 a 1929 byla jmenována členkou zkušební komise pro učitelství domácích nauk a ženských prací.<ref>Archivní pomůcky Archivu hlavního města Prahy. Státní ženský ústav učitelský Praha I., Křižovnická ul. 7. NAD č.: 968, č. pomůcky: 567. Personální spisy Wachtlová, Markéta. Inv. č. 556.</ref>
 
V letech 1923 a 1929 byla jmenována členkou zkušební komise pro učitelství domácích nauk a ženských prací.<ref>Archivní pomůcky Archivu hlavního města Prahy. Státní ženský ústav učitelský Praha I., Křižovnická ul. 7. NAD č.: 968, č. pomůcky: 567. Personální spisy Wachtlová, Markéta. Inv. č. 556.</ref>
 
Působila v redakci ''Časopisu učitelek'', v němž měla na starosti rubriku tělesná výchova (a zdravotnictví).
 
Působila v redakci ''Časopisu učitelek'', v němž měla na starosti rubriku tělesná výchova (a zdravotnictví).
 
   
 
   
−
Kromě pedagogické činnosti se věnovala sestavování rodokmenů, jež zhotovila pro svoji rodinu.<ref>Osobní fond Maresch Waldemar, Ing. Státní okresní archiv Jindřichův Hradec, pracoviště Státní oblastní archiv v Třeboni.</ref>
+
Kromě pedagogické činnosti se věnovala sestavování rodokmenů své rodiny.<ref>Osobní fond Maresch Waldemar, Ing. Státní oblastní archiv v Třeboni, pracoviště Jindřichův Hradec.</ref>
  
−
Zemřela po krátké nemoci začátkem roku 1963.<ref>bb</ref>
+
Zemřela po krátké nemoci začátkem roku 1963.<ref>Úmrtní oznámení učiněné Karlem Kučerou, datované 7. 1. 1963 v Praze na Spořilově. Uloženo in: Osobní fond Maresch Waldemar, Ing. Státní okresní archiv Jindřichův Hradec, pracoviště Státní oblastní archiv v Třeboni.</ref>
  
 
==Dílo==
 
==Dílo==
 
===Komentované dílo===
 
===Komentované dílo===
−
Wachtlová je autorkou knihy ''Dílo Klemeni Hanušové'' (1948), jež byla původně plánována již k 100. výročí narození této popularizátorky tělovýchovy. O Hanušové (1845–1918) uvádí nejprve životopisné informace a poté pojednává o autorčiných tělovýchovných knihách, včetně hojných citátů z primárních textů a též s uvedením ilustrací ke cvikům. Hanušová vycházela z Tyrše, avšak „dávala ženskému tělocviku odlišný ráz a tvořila nové cviky ženám přiměřené“,<ref>WACHTLOVÁ, Markéta. ''Dílo Klemeni Hanušové'' Praha: Nakladatelství Československé obce sokolské, s. 104</ref> šlo jí o „požadavek správného výběru cvičebního pro ženy a dívky“.<ref>WACHTLOVÁ, Markéta. ''Dílo Klemeni Hanušové''. Praha: Nakladatelství Československé obce sokolské, s. 103.</ref> Klade důraz na činnost celého těla, aniž by ženy vykonávaly pohyby pro ně nevhodné. Důležitější než estetický účel je zdravotní, pro vyučování tělocviku je třeba dodržovat daná pravidla. Tělocvik by měl být vyučován na školách, ale ženy by se mu měly věnovat i v domácnostech a ve spolcích. Hanušová se ve svých knihách zabývala cvičeními prostnými, pořadovými a nářaďovými, hrami či tělocvikem dívčím a domácím.
+
Wachtlová je autorkou knihy ''Dílo Klemeni Hanušové'' (1948), jež měla původně vyjít již k 100. výročí narození této popularizátorky tělovýchovy. O Hanušové (1845–1918) uvádí nejprve životopisné informace a poté pojednává o autorčiných tělovýchovných knihách, které i hojně cituje a doprovází je ilustracemi k jednotlivým cvikům. Hanušová vycházela z Tyrše, avšak „dávala ženskému tělocviku odlišný ráz a tvořila nové cviky ženám přiměřené“,<ref>WACHTLOVÁ, Markéta. ''Dílo Klemeni Hanušové'' Praha: Nakladatelství Československé obce sokolské, s. 104</ref> šlo jí o „požadavek správného výběru cvičebního pro ženy a dívky“.<ref>WACHTLOVÁ, Markéta. ''Dílo Klemeni Hanušové''. Praha: Nakladatelství Československé obce sokolské, s. 103.</ref> Klade důraz na činnost celého těla, aniž by ženy vykonávaly pohyby pro ně nevhodné. Důležitější než estetický účel je zdravotní, pro vyučování tělocviku je třeba dodržovat daná pravidla. Tělocvik by měl být vyučován na školách, ale ženy by se mu měly věnovat i v domácnostech a ve spolcích. Hanušová se ve svých knihách zabývala cvičeními prostnými, pořadovými a nářaďovými, hrami či tělocvikem dívčím a domácím.
  
 
===Bibliografie===
 
===Bibliografie===

Aktuální verze z 10. 3. 2017, 16:39

Stránka ve výstavbě
Inkwell icon - Noun Project 2512.svg Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit. Inkwell icon - Noun Project 2512.svg

(7. 3. 1879 Jindřichův Hradec[1] – 5. 1. 1963 Praha[2])

Středoškolská profesorka, autorka textů o tělovýchově.

Život a profese

Narodila se do jindřichohradeckého dřevařského rodu.

Studovala Český státní ústav ku vzdělání učitelek v Praze, kde v roce 1898 složila maturitu. Od toho roku působila jako učitelka. Začala jako zatímní podučitelka na obecné škole v Českém Krumlově (1898–1901), poté byla výpomocná učitelka v Plzni (1901–1902), pak působila na jiné plzeňské škole jako zatímní učitelka (1902–1904) a následně tamtéž (1904–1910) jako definitivní učitelka. Na pražském soukromém dívčím gymnáziu Minerva vyučovala jako suplující učitelka (1910–1914), stejně tak po přejmenování na gymnázium Elišky Krásnohorské (1914–1920). V roce 1920 se zde stala definitivní profesorkou a v tomtéž roce byla jakožto profesorka ad personam přidělena na Státní ženský ústav učitelský, kde setrvala až do svého penzionování. Pro školní rok 1932/1933 žádala o snížení úvazku ze zdravotních důvodů a poté jí byla opakovaně prodlužována zdravotní dovolená. Konce roku 1934 podala žádost o přeložení na trvalý odpočinek. Vyučovala tělesnou výchovu, jíž se věnovala i v rámci své publikační činnosti: popularizovala ji v době, kdy se ženy tělocviku teprve začínaly věnovat.

V letech 1923 a 1929 byla jmenována členkou zkušební komise pro učitelství domácích nauk a ženských prací.[3] Působila v redakci Časopisu učitelek, v němž měla na starosti rubriku tělesná výchova (a zdravotnictví).

Kromě pedagogické činnosti se věnovala sestavování rodokmenů své rodiny.[4]

Zemřela po krátké nemoci začátkem roku 1963.[5]

Dílo

Komentované dílo

Wachtlová je autorkou knihy Dílo Klemeni Hanušové (1948), jež měla původně vyjít již k 100. výročí narození této popularizátorky tělovýchovy. O Hanušové (1845–1918) uvádí nejprve životopisné informace a poté pojednává o autorčiných tělovýchovných knihách, které i hojně cituje a doprovází je ilustracemi k jednotlivým cvikům. Hanušová vycházela z Tyrše, avšak „dávala ženskému tělocviku odlišný ráz a tvořila nové cviky ženám přiměřené“,[6] šlo jí o „požadavek správného výběru cvičebního pro ženy a dívky“.[7] Klade důraz na činnost celého těla, aniž by ženy vykonávaly pohyby pro ně nevhodné. Důležitější než estetický účel je zdravotní, pro vyučování tělocviku je třeba dodržovat daná pravidla. Tělocvik by měl být vyučován na školách, ale ženy by se mu měly věnovat i v domácnostech a ve spolcích. Hanušová se ve svých knihách zabývala cvičeními prostnými, pořadovými a nářaďovými, hrami či tělocvikem dívčím a domácím.

Bibliografie

Monografie

WACHTLOVÁ, Markéta. Dílo Klemeni Hanušové. Praha: Nakladatelství Československé obce sokolské, 1948.

Články (výběr)

M. W.: Rovnoprávnost žen v Sokole. Časopis učitelek 18 (27), 1. 2. 1911, č. 10, s. 170–171.

WACHTLOVÁ, Markéta: Taneční krkoky. Časopis učitelek 22 (31), 1. 4. 1915, č. 14, s. 242–243.

WACHTLOVÁ, Markéta: Dr. Miroslav Tyrš. Časopis učitelek 40 (49), 15. 9. 1932, č. 2, s. 17–18.

WACHTLOVÁ, Markéta: Výročí Klemeni Hanušové. Lidové noviny 53, 18. 3. 1945, č. 66, s. 1–2.

Zdroje

Literatura

KLUMPARTOVÁ, Jos.: Hrst vzpomínek bývalé kandidátky. Časopis učitelek 36 (45), 1. 6. 1929, č. 19, s. 293–296. [Článek o návštěvě v pražském státním ústavu učitelek, umožněné zde působící učitelkou tělocviku Markétou W.]

Reference

  1. ↑ Kniha sčítání lidu v Jindřichově Hradci roku 1880, SOA Jindřichův Hradec, snímek 36.
  2. ↑ Úmrtní oznámení učiněné Karlem Kučerou, datované 7. 1. 1963 v Praze na Spořilově. Uloženo in: Osobní fond Maresch Waldemar, Ing. Státní oblastní archiv v Třeboni, pracoviště Jindřichův Hradec.
  3. ↑ Archivní pomůcky Archivu hlavního města Prahy. Státní ženský ústav učitelský Praha I., Křižovnická ul. 7. NAD č.: 968, č. pomůcky: 567. Personální spisy Wachtlová, Markéta. Inv. č. 556.
  4. ↑ Osobní fond Maresch Waldemar, Ing. Státní oblastní archiv v Třeboni, pracoviště Jindřichův Hradec.
  5. ↑ Úmrtní oznámení učiněné Karlem Kučerou, datované 7. 1. 1963 v Praze na Spořilově. Uloženo in: Osobní fond Maresch Waldemar, Ing. Státní okresní archiv Jindřichův Hradec, pracoviště Státní oblastní archiv v Třeboni.
  6. ↑ WACHTLOVÁ, Markéta. Dílo Klemeni Hanušové Praha: Nakladatelství Československé obce sokolské, s. 104
  7. ↑ WACHTLOVÁ, Markéta. Dílo Klemeni Hanušové. Praha: Nakladatelství Československé obce sokolské, s. 103.
Citováno z „http://albina.ff.cuni.cz/index.php?title=Markéta_Wachtlová&oldid=576“