Matylda Marie Pešková: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „(1834 Praha – 1904 Kuřívody) '''Vlastenka Matylda Pešková byla významnou českou vzdělavatelkou a překladatelkou.''' Tato žačka Eleonory Joná…“) |
(→Život:) Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
'''Vlastenka Matylda Pešková byla významnou českou vzdělavatelkou a překladatelkou.''' | '''Vlastenka Matylda Pešková byla významnou českou vzdělavatelkou a překladatelkou.''' | ||
+ | |||
+ | == Život a profese: == | ||
Tato žačka Eleonory Jonákové si v učitelské profesi splnila dětský sen. Stejně jako její předchůdkyně Jonáková o 15 let dříve Pešková v r. 1861 založila svou vlastní školu. V Praze v Bredovské ulici otevřela první dívčí penzionát a soukromou školu. Později zřídila další školní zařízení na Václavském náměstí: mateřskou školu pro dívky i chlapce, čtyři třídy obecné školy pro dívky a dvě třídy vyšší, kde se kromě běžných předmětů navíc učila francouzština, angličtina, ruština a ruční práce. Kvalitu její soukromé školy chválil časopis Svoboda, působil na ní i Alois Jirásek. Pešková se projevovala jako aktivní vlastenka – 30. 11. 1867 byla dokonce spolu se Sofií Podlipskou a dalšími vlastenkami odsouzena na 48 hodin vězení za vlastenecká shromažďování a účast na pochodu na Bílou horu. Byla členkou Amerického klubu dam, jenž vznikl na popud Vojty Náprstka a Karoliny Světlé a podporoval emancipaci žen. Pešková byla také součástí Výboru pro založení Ženského výrobního spolku, jehož cílem bylo starat se o rozšíření ženské výroby i vzdělání. Přeložila několik divadelních her od tehdejších francouzských autorů veseloher jako Eugène Labiche (Dobrák) a Théodore Barrière (Život bohémy) či od dramatika Julese Barbiera (Sarah). Byla mladší sestrou herečky Elišky Peškové (1833–1895). | Tato žačka Eleonory Jonákové si v učitelské profesi splnila dětský sen. Stejně jako její předchůdkyně Jonáková o 15 let dříve Pešková v r. 1861 založila svou vlastní školu. V Praze v Bredovské ulici otevřela první dívčí penzionát a soukromou školu. Později zřídila další školní zařízení na Václavském náměstí: mateřskou školu pro dívky i chlapce, čtyři třídy obecné školy pro dívky a dvě třídy vyšší, kde se kromě běžných předmětů navíc učila francouzština, angličtina, ruština a ruční práce. Kvalitu její soukromé školy chválil časopis Svoboda, působil na ní i Alois Jirásek. Pešková se projevovala jako aktivní vlastenka – 30. 11. 1867 byla dokonce spolu se Sofií Podlipskou a dalšími vlastenkami odsouzena na 48 hodin vězení za vlastenecká shromažďování a účast na pochodu na Bílou horu. Byla členkou Amerického klubu dam, jenž vznikl na popud Vojty Náprstka a Karoliny Světlé a podporoval emancipaci žen. Pešková byla také součástí Výboru pro založení Ženského výrobního spolku, jehož cílem bylo starat se o rozšíření ženské výroby i vzdělání. Přeložila několik divadelních her od tehdejších francouzských autorů veseloher jako Eugène Labiche (Dobrák) a Théodore Barrière (Život bohémy) či od dramatika Julese Barbiera (Sarah). Byla mladší sestrou herečky Elišky Peškové (1833–1895). | ||
− | Zdroje: | + | == Zdroje: == |
− | |||
AUT – Databáze národních autorit [online databáze]. © 2014 Ex Libris, NK ČR. [cit. 10. 4. 2015] Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000027668&local_base=AUT | AUT – Databáze národních autorit [online databáze]. © 2014 Ex Libris, NK ČR. [cit. 10. 4. 2015] Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000027668&local_base=AUT | ||
Řádek 14: | Řádek 15: | ||
OUDOVÁ, Radka. 2011. Společenská činnost Sofie Podlipské. Praha. Bakalářská práce. Univerzita Karlova. | OUDOVÁ, Radka. 2011. Společenská činnost Sofie Podlipské. Praha. Bakalářská práce. Univerzita Karlova. | ||
+ | |||
PÁNKOVÁ, Markéta, MORKES, František a MATYÁŠOVÁ, Alena. Vzdělávání dívek v Čechách. 2., upr. vyd. V Praze: Pedagogické muzeum J. A. Komenského, 2008. 35 s. ISBN 978-80-86935-06-5. | PÁNKOVÁ, Markéta, MORKES, František a MATYÁŠOVÁ, Alena. Vzdělávání dívek v Čechách. 2., upr. vyd. V Praze: Pedagogické muzeum J. A. Komenského, 2008. 35 s. ISBN 978-80-86935-06-5. | ||
Řádek 19: | Řádek 21: | ||
SECKÁ, Milena. Americký klub dam: krůček k ženské vzdělanosti. 1. vyd. Praha: Národní muzeum, ©2012. s. 107. ISBN 978-80-7036-366-9. | SECKÁ, Milena. Americký klub dam: krůček k ženské vzdělanosti. 1. vyd. Praha: Národní muzeum, ©2012. s. 107. ISBN 978-80-7036-366-9. | ||
+ | |||
Žena v církvi a ve společnosti III.: sborník Unie katolických žen. Praha: Pastorační středisko při Arcibiskupství pražském pro UKŽ, 2005. 101 s. ISBN 80-254-3052-9. | Žena v církvi a ve společnosti III.: sborník Unie katolických žen. Praha: Pastorační středisko při Arcibiskupství pražském pro UKŽ, 2005. 101 s. ISBN 80-254-3052-9. |
Aktuální verze z 24. 1. 2016, 10:43
(1834 Praha – 1904 Kuřívody)
Vlastenka Matylda Pešková byla významnou českou vzdělavatelkou a překladatelkou.
Život a profese:
Tato žačka Eleonory Jonákové si v učitelské profesi splnila dětský sen. Stejně jako její předchůdkyně Jonáková o 15 let dříve Pešková v r. 1861 založila svou vlastní školu. V Praze v Bredovské ulici otevřela první dívčí penzionát a soukromou školu. Později zřídila další školní zařízení na Václavském náměstí: mateřskou školu pro dívky i chlapce, čtyři třídy obecné školy pro dívky a dvě třídy vyšší, kde se kromě běžných předmětů navíc učila francouzština, angličtina, ruština a ruční práce. Kvalitu její soukromé školy chválil časopis Svoboda, působil na ní i Alois Jirásek. Pešková se projevovala jako aktivní vlastenka – 30. 11. 1867 byla dokonce spolu se Sofií Podlipskou a dalšími vlastenkami odsouzena na 48 hodin vězení za vlastenecká shromažďování a účast na pochodu na Bílou horu. Byla členkou Amerického klubu dam, jenž vznikl na popud Vojty Náprstka a Karoliny Světlé a podporoval emancipaci žen. Pešková byla také součástí Výboru pro založení Ženského výrobního spolku, jehož cílem bylo starat se o rozšíření ženské výroby i vzdělání. Přeložila několik divadelních her od tehdejších francouzských autorů veseloher jako Eugène Labiche (Dobrák) a Théodore Barrière (Život bohémy) či od dramatika Julese Barbiera (Sarah). Byla mladší sestrou herečky Elišky Peškové (1833–1895).
Zdroje:
AUT – Databáze národních autorit [online databáze]. © 2014 Ex Libris, NK ČR. [cit. 10. 4. 2015] Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000027668&local_base=AUT
DOHNALOVÁ, Gabriela. Postavení žen v české pedagogice. Brno 2012. Diplomová práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Fakulta humanitních studií.
NEUDORFLOVÁ-LACHMANOVÁ, Marie. České ženy v 19. století: úsilí a sny, úspěchy i zklamání na cestě k emancipaci. Praha: JANUA, 1999. s. 67. ISBN 80-902622-2-8.
OUDOVÁ, Radka. 2011. Společenská činnost Sofie Podlipské. Praha. Bakalářská práce. Univerzita Karlova.
PÁNKOVÁ, Markéta, MORKES, František a MATYÁŠOVÁ, Alena. Vzdělávání dívek v Čechách. 2., upr. vyd. V Praze: Pedagogické muzeum J. A. Komenského, 2008. 35 s. ISBN 978-80-86935-06-5.
PEŠKOVÁ, Eliška. Zápisky české herečky. V Praze: M. Knapp, 1886.
SECKÁ, Milena. Americký klub dam: krůček k ženské vzdělanosti. 1. vyd. Praha: Národní muzeum, ©2012. s. 107. ISBN 978-80-7036-366-9.
Žena v církvi a ve společnosti III.: sborník Unie katolických žen. Praha: Pastorační středisko při Arcibiskupství pražském pro UKŽ, 2005. 101 s. ISBN 80-254-3052-9.