Zobrazení zdroje stránky Luisa Landová-Štychová

31. 1. 1885 Ratboř u Kolína – 31. 8. 1969 Praha
Pokroková novinářka, průkopnice feminismu, politička, poslankyně, popularizátorka vědy.
Život a profese
Narodila se jako Aloisie Vorlíčková do rodiny majitele obchodu se smíšeným zbožím. Otec si přál, aby po něm dcera rodinný obchod převzala, Aloisie to však odmítla. Naopak vřelý vztah k matce vyjádřila tím, že si po provdání připojila ke jménu Štychová její rodné jméno Landová. Po studiu nastoupila jako korespondentka u klenotnické firmy ve Vídni, kde se potkala se svým budoucím manželem Jaroslavem Štychem (1881-1941). Přibližně v roce 1908 se seznámila s anarchistickým hnutím (jehož členem byl právě i její budoucí manžel), a vstoupila do spolku Anarchokomunistů. S manželem sdílela hodnoty a názory nejen politické, ale i vědecké, právě manžel v ní probudil zájem o astronomii. Společně založili hvězdárnu na Petříně, kde je dodnes uložena urna Jaroslava Štycha. Luisa Landová-Štychová však údajně  astronomii nepokládala za exaktní vědu, nýbrž za jakýsi ideový nástroj, za prostředek k šíření tzv. „vědeckého světonázoru“, který si zasluhoval podporu od komunistické strany a vlády.  
Obrázek č. 2
Luisa Landová-Štychová se aktivně podílela na antimilitaristických protestech českého anarchistického hnutí. Na svou dobu vystupovala s  radikálními a feministickými názory, mluví se o ní také jako o průkopnici tzv. anarchofeminismu. 25. května 1912 jí anarchistická skupina Politický klub Vilém Körber uspořádala přednášku na téma Manželství, rodina a volná láska. Text této přednášky byl dost radikální. Landová-Štychová se v něm věnovala nespravedlivému přesouvání domácí práce na ženy a kritice rodiny jako opory „kapitálu, militarismu a klerikalismu“, kriticky také analyzovala pojmy jako láska a mateřství. Sama sice v přednášce připomněla svůj stav vdané ženy a matky (měla jednu dceru, Jarmilu provdanou Daumovou), ale i přesto označila jakékoli manželství a mateřství za odnož soukromého vlastnictví a za nebezpečný cit, který zabraňuje objektivnímu posuzování skutečnosti. 
V roce 1913 založila spolu se svým manželem ateistickou organizaci Svaz socialistických monistů, která úzce spolupracovala se sociálními demokraty. Spolek se však příliš dlouho neudržel, za první světové války byl zakázán, a tak manželé pokračovali v činnosti ve spolku Sdružení dělnických abstinentů a poté v Astronomickém kroužku. V důvěrnickém sboru Astronomického kroužku se scházeli anarchisté s národními socialisty a sociálními demokraty. Luisa Landová-Štychová byla také mluvčí anarchokomunistů. Anarchistické hnutí se pokusilo založit politickou stranu. Díky Bohuslavu Vrbenskému a na základě myšlenek Stanislava Kostky Neumanna byla založena Federace českých anarchokomunistů, ve které se Luisa Landová-Štychová angažovala. Další vývoj tohoto hnutí však narušila válka, anarchisté byli uvězněni nebo museli narukovat. Manželé Štychovi byli pod policejním dohledem. Po první světové válce a po návratu Bohuslava Vrbenského se anarchisté sloučili s národními socialisty. Strana se následně přejmenovala na Českou socialistickou stranu 
a anarchokomunistům byly vyčleněny tři posty ve výkonném výboru. Luisa Landová-Štychová se také podílela na přípravě generální stávky ze 14. října 1918. Společně s dalšími anarchokomunisty se vyjadřovala pro nezávislost Československa. V letech 1918-1920 zasedala v Revolučním národním shromáždění, kam byla nominována za Československou stranu socialistickou a byla zvolena do výborů zdravotního, pro zodpovědění poselství presidenta republiky a do sociálně politického výboru. Při parlamentních volbách roku 1920 figurovala na kandidátce jako „manželka úředníka“, a přestože byla až na sedmém místě kandidátní listiny, podařilo se jí dostat mezi tři ženy zvolené za socialistickou stranu (první byla F. Zemínová a druhá L. Pechmanová). Poukázala na potřebu zreformovat rodinné právo tak, aby i pro ženy v domácnosti (i služebné) platila osmihodinová pracovní doba a volební právo v plném rozsahu: „Proto usilujeme všude, aby ženám dostalo se za stejnou práci stejného platu s muži, aby nebyly nuceny bídnými platy k prostituci. Řádný plat za řádně vykonanou práci je nad všecku mravnostní policii. Reforma manželského práva má své dalekosáhlé nejen mravní, ale i hospodářské účinky. Možnost rozluky staví ženu před povinnost, zabezpečit si především existenční neodvislost od vyvoleného muže. Manželství samo o sobě jest věcí vzájemné náklonnosti, vnitřní shody a hygieny, nemá být hospodářskou spekulací. Neboť pak přestává býti manželstvím a stává se prostitucí.“  Aktivně vystoupila i v boji proti prostituci, kouření a alkoholismu. Především se však věnovala reformě manželského práva, požadovala možnost občanského sňatku a rozluky manželství pro všechny občany. V diskusi s Československou stranou lidovou odmítala, aby v této otázce rozhodovali muži kněží. Velice výrazně se stavěla za odluku církve od státu a zvláště za sekularizaci školství. Nejvíce diskutovaným okruhem otázek se stal její požadavek na zrušení § 144 trestního zákona (z roku 1852), jímž bylo ženám znemožněno přerušit z vlastní vůle i z vážných důvodů těhotenství: „Tento nemožný barbarský paragraf je přímo nebezpečným generaci národa, neboť zapovídá ženě zameziti z vlastní vůle i z vážných důvodů mateřství. A tak pod tímto rakouským karabáčem dotrpěla mnohá žena, vysílena nedobrovolným častým mateřstvím a mnohé rhachitické 
a všelijak jinak od narození nemocné a dědičně zatížené dítě děkuje tomuto paragrafu za svůj ubohý, bídný život.“  Přitom se dostala do polemiky s MUDr. Annou Honzákovou, která jako lékařka její návrh nepodpořila. Zákon neprošel a vzbudil značnou nevoli v konzervativních vrstvách společnosti.  Spolu s A. Masarykovou a F. Zemínovou podala také návrh, aby některé vyvlastněné letohrádky připadly k zřízení Domovin pro děti a sirotky. Zasazovala se o zavedení tělesné výchovy do škol jako účinné prevence proti tělesným i sociálním chorobám.  Právě v důsledné práci s dětmi, v jejich výchově a vzdělávání viděla záruku správného vývoje státu. Zdůrazňovala také úplnou svobodu vědeckého bádání a hlásání jeho výsledků, změnu poměru církve a státu.
Po skandálu kolem hlasování proti zákonu na ochranu republiky v roce 1923 byla vyloučena z Československé socialistické strany. Nebyla sama, vyloučeni byli také někteří další poslanci, kteří hlasovali proti tomuto zákonu a kteří následně založili Nezávislou socialistickou dělnickou stranu, posléze Socialistické sjednocení, které se však v roce 1924 rozpadlo. V červnu 1925 byli nezávislí socialisté (po delší spolupráci) přijati do Komunistické strany.  O přijetí bylo definitivně rozhodnuto na třetím sjezdu KSČ v září 1925 (Landová-Štychová sloučení prosazovala již delší dobu). Luisa Landová-Štychová pak členkou Komunistické strany zůstala až do smrti, přestože došlo 
i k několika momentům, kdy byla pravděpodobně z vývoje KSČ zklamaná.  
V letech 1925-1929 působila jako poslankyně za komunistickou stranu. Byla členkou výborů imunitního, iniciativního, rozpočtového, sociálněpolitického, zásobovacího a zdravotnického. V rámci těchto výborů působila také jako zpravodajka ve věcech reorganizace odborných dívčích škol a zákona o potírání pohlavních nemocí. V tomto období opět vznesla návrh na novelizaci trestního zákona ohledně „vyhnání plodu ze života“ , který byl v platnosti od roku 1852 (některé jeho paragrafy upraveny v roce 1878), snahu změnit tento zákon vyvíjela již od svého prvního parlamentního působení, ale je patrné, že i přes její opakované úsilí v parlamentu nebyla vůle tento zákon (starý 74 let) změnit. Tyto výše uvedené návrhy (a mnohé další) byly sněmovně předloženy k projednání během jejích početných řečnických projevů. Celkem vystoupila šestnáctkrát, přičemž ve svých projevech nejčastěji kritizovala církev. Dvakrát byl imunitní výbor žádán o její vydání pro přestupky zákona na ochranu republiky, obě žádosti výbor neuznal za oprávněné. Dvakrát byla rovněž volána k pořádku pro neukázněnost během schůzí sněmovny.
Po roce 1945 politická činnost Landové-Štychové ustupuje do pozadí. Byla jí sice udělena řada státních i stranických vyznamenání, ona se však věnovala více popularizaci poznatků marxistické vědy, hlavně astronomie (především astronomie pro nejširší veřejnost a dělnické vrstvy obyvatelstva, údajně hlásala „do každého města hvězdárnu, do každé rodiny dalekohled“ ). Po únoru 1948 a po následné reorganizaci spolkové činnosti, jež zasáhla i Československou astronomickou společnost, byla Luisa Landová-Štychová stranou dosazena do Výboru České astronomické společnosti, aby dohlížela na její činnost po stránce ideové a politické (počátkem 50. let se prý na petřínské hvězdárně zamýšlela nad tím, jak by se slavný Königův dalekohled dal v případě války přeměnit demontáží optických členů na vojenské dělo a použít k obraně Prahy ). V roce 1949 získala prestižní Nušlovu cenu (nejvyšší ocenění badatelů a významných osobností za jejich celoživotní vědeckou, odbornou, pedagogickou, popularizační nebo organizační práci v astronomii a příbuzných vědách, které uděluje Česká astronomická společnost). V roce 1951 vydala knihu Astronomie v boji s Vatikánem, ve které se soustředila na konflikt Giordana Bruna a Galilea Galileiho s katolickou církví, která se z mocenských důvodů snažila být výlučným vlastníkem astronomie a vědy vůbec.  Zdůrazňovala také význam astronomie jako nauky, která byla a je nezbytná k organizaci veškeré lidské práce, a tehdejší svatou inkvizici v knize přirovnává ke gestapu. Na závěr pochválila sovětský přístup k astronomii a vědě, například fakt, že sovětské hvězdárny jsou otevřeny pro lid, a nejen pro badatele. Luisa Landová-Štychová byla také funkcionářkou Hvězdářské společnosti, od r. 1952 pak místopředsedkyní Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí. 
Zemřela roku 1969 a na jejím rodném domku v Ratboři jí pět let po smrti odhalili pamětní desku. Obecní zastupitelstvo po ní pojmenovalo náves u kostela (v roce 1991 přejmenovanou na Komenského). Také v Praze 4 po ní byla pojmenována ulice (konkrétně na Jižním Městě-Háje), která se dnes jmenuje ulice Vejvanovského. 
Dílo
Během svého života publikovala v periodicích České slovo, Ženské slovo, Zádruha, Osvětová práce 
a dalších. Vydala monografii Žena v manželství (1923). Mezi její další publikace patří např: Pomoc proletářským dětem (1927), Výchova dětí v bezvěrecké rodině (1947), Proslovy k pohřbům osob bez vyznání (1949), zmíněná Astronomie v boji s Vatikánem (1951).

Na této fotografii je Luisa Landová-Štychová zachycena v letech, kdy spolu s Bohuslavem Vrbenským a Vlastimilem Borkem vydávala časopis anarchistických socialistů Zádruha.
Obrázek č. 3
Dílo:
Landová-Štychová, Luisa. Astronomie v boji s Vatikánem. 1. vyd. Praha: Život a práce, 1951.
Landová-Štychová, Luisa. Pomoc proletářským dětem. Praha: Kuratorium pro péči o proletářské dítě, 1927. 
Landová-Štychová, Luisa. Proč demonstrují političtí vězňové na Pankráci hladovkou? [Řeč v parlamentě dne 25. ledna 1928]. V Karlíně: MOPR v Československu, 1928. 
Landová-Štychová, Luisa, ed. a Sedláček, Hanuš, ed. Proslovy k pohřbům osob bez vyznání. 1. vyd. Praha: Život a práce, 1949. 
Landová-Štychová, Luisa. Proti dnešnímu vězeňskému režimu v Československu: Pro obnovení práv politických vězňů: Československá spravedlnost a poměry u nejvyššího soudu. Praha: Mezinárodní rudá pomoc v Československu, 1928. 
Landová-Štychová, Luisa. Sociálně-revoluční význam 14. října 1918. Praha: B. Vrbenský a V. Borek, 1935. 
Landová-Štychová, Luisa. Výchova dětí v bezvěrecké rodině. I. vydání. Praha: Život a práce, 1947. 
Zdroje:
Primární:
Landová-Štychová, Luisa. Astronomie v boji s Vatikánem. Život a práce, Praha 1951.
Landová-Štychová, Luisa. Astronomie v Československu – Praha útočištěm hvězdářů psanců, Zapadlí čeští hvězdáři. In: Slouka, Hubert. Astronomie v Československu od dob nejstarších do dneška. 1. vyd. Praha: Osvěta, 1958. 
Landová-Štychová, Luisa. Volné mateřství. In: Bahenská, Marie, Heczková, Libuše a Musilová, Dana. Ženy na stráž!: české feministické myšlení 19. a 20. století. 1.vyd. Praha: Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky, 2010.
51. schůze Národního shromáždění československého (středa 21. května 1919). Digitální repozitář Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky [online]. Dostupné na: http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/stenprot/199schuz/s199002.htm[cit.2015-03-28]. 
199. schůze Národního shromáždění republiky Československé (pátek 24. května 1929). Digitální repozitář Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky [online]. Dostupné na: http://www.psp.cz/eknih/1918ns/ps/stenprot/052schuz/s052004.htm[cit.2015-03-28].
Sekundární:
Historie České astronomické společnosti [online]. Dostupné na http://www-old.astro.cz/cas/historie/. [cit. 2015-03-28].
Hribová, Monika. Rozvod podle § 24a zákona o rodině ve srovnání se zahraniční právní úpravou. Diplomová práce. Olomouc: Univezita Palackého, 2009.
Kronika obce Ratboř. [online]. Dostupné na http://www.ratbor.cz/hlavni-menu/informace-o-obci/kronika/.[cit. 2015-05-28].
Luisa Landová-Štychová. Katalog národní knihovny České republiky[online]. www.nkp.cz. [cit. 2015-03-28].
Luisa Landová-Štychová. Malá československá encyklopedie. Praha: Academia, 1986.
Luisa Landová-Štychová [online]. www.wikipedie.cz. [cit. 2015-03-28]. 
Návrhy na Nušlovu cenu pro rok 2015. Dostupné na http://www.astro.cz/clanky/ostatni/navrhy-na-nuslovu-cenu-pro-rok-2015.html [cit. 2015-04-20].
Ondřejová, Petra:  Ženy v Československém parlamentu 1918-1938. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2006.
Slačálek, Ondřej: Ženy v českém anarchistickém hnutí do první světové války. Přímá cesta 4/2003, s. 29.  
Zeigler, Aleš. Úloha žen v prvních československých parlamentních volbách roku 1920. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2011.
Unikátní fotografie z historie anarchistického dělnického hnutí a rozhovor s historikem Pavlem Koukalem [online]. www.akaold.anarchokomunismus.org/tisk.php?soubor=text000250.txt. [2015-03-28] 
Koukal, Pavel. Vlasta Kuklová. [online]. http://wiki.afed.cz/encyklopedie:kuklova_vlasta. [cit.2015-03-28]
Vzpomínky Antonína Rükla, Štěpána Kováře a Pavla Najsera z České astronomické společnosti a Planetária Praha. E-mailová komunikace.