Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit. |
(3.října 1846 Jindřichův Hradec – 20. února 1940 Praha)
herečka, dramatička, překladatelka
Život a profese
Adéla Volfová se narodila v Jindřichově Hradci v rodině barvíře Volfa. Byla prostřední z pěti sourozenců, již v jejím útlém dětství však tři z nich zemřeli a ona sama prodělala těžkou spálu, která ji na dlouhá léta poznamenala tělesnou slabostí. Již od malička měla silný vztah k divadlu, spolužačky bavila vyprávěním pohádek a později využívala každou volnou chvíli ke čtení a recitaci her. Krátce po smrti kmotry, která ji v nadšení pro divadlo podporovala, se ve svých 19 letech přidala k divadelní společnosti Františka J. Čížka a odjela z domova. Později působila při plzeňské herecké společnosti a v letní sezóně hrála v pražských arénách. V roce 1873 se stala členkou Prozatímního divadla a později Nového českého divadla a Národního divadla, kde s drobnými přestávkami (herecká společnost ředitele Švandy) působila až do svého odchodu do důchodu v roce 1898. Zprvu vystupovala v komických dívčích a tzv. kalhotových rolích, později coby představitelka českých lidových postav (Honzova máma - Pampelišce, Kordula - Strakonický dudák aj.).
"Typy českých matiček vystihla na jevišti tak, jak dokonale je Aleš kreslí."[1]
"Bez nádherných toilet i šperků, bez cetek na šatech a jiných prostředků vnějších hrála ty své ženy z lidu,, veselé i smutné, drastické a vážně slečny, paničky. Obor její nebyl pro oko okázalý a nelákal k sobě divadelní módní enthusiasty, kteří přicházejí do divadla koketovati. Její hra chytla u srdce."[2]
Kromě herectví se věnovala také vyučování cizích jazyků v klášteře sv. Anny v Praze, tehdejším významném pedagogickém ústavu - v průběhu života se naučila francouzsky, anglicky, německy, rusky a italsky. Znalost jazyků používala i v překladech. (viz Dílo)
Adéla Volfová byla členkou Amerického klubu dam a např. také spolku Slávy dcery a celý svůj život byla svědomitou vlastenkou - vyhnula se například rozmluvě na ulici s dlouholetou známou proto, aby ji někdo, coby členku herecké společnosti, neslyšel mluvit německy. Zemřela v roce 1940 a v období po ukončení divadelní kariéry se věnovala tvorbě a překladům. Svůj život naplno zasvětila profesi, nikdy se nevdala. Od roku 1893 žila s družkou, učitelkou Františkou Stránskou, jež se původně vzdělávala v klášteře sv. Anny.
Dílo
Volfová se věnovala překladům i vlastnímu psaní divadelních her. Ty byly často využívány také pro edukativní účely - pro divadlo při klášteře sv. Anny, které sama vedla.
Překlady divadelních her:
- Loupežnická peleš, Jahody, Dort na cestách (z němčiny)
- Nelad, Po krvavé stopě - hráno také v Národním divadle a v divadle v Pardubicích (z ruštiny)
- Němá (z francouzštiny)
Autorské divadelní hry:
- Apríl
- Štrachamachárum - hra pro malé děti
- Očarovaná pradlena (tiskem Šváb) - žertovná hra o 2 jednáních, [5]
- Krása duše vítězí (věnováno El. Krásnohorské)
- Víla Amorek - hra psaná pro velké jeviště
Kromě divadelních her se věnovala i dalším překladům:
- Princ a Mrzák, Mark Twain (z angličtiny, tiskem vyšlo r. 1900, Šimáček)
- Chloroform (z italštiny, vyšlo v Hlase Národa), Vlak číslo 104 (z italštiny, vyšlo v Národních listech)
- Žárlivost sedmiletého děvčátka, Pomsta, Propast (z francouzštiny, vše vyšlo v Národních listech)
Pro určité příležitosti a pro spolky, jež byla členkou (Slávy dcery, Americký klub dam) psala také vlastní přednášky "ve prospěch národních menšin a jiných účelů dobročinných".
Napsala také vlastní autobiografii Svému rodišti - dostupné online zde
Zdroje
- ...