Anna Bayerová

Stránka ve výstavbě

Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit.

(4. 11. 1853 Vojtěchov u Mělníka – leden 1924 Praha)

první státní lékařka v Rakousku-Uhersku, autorka lékařských článků, překladatelka

Život a profese:

Anna Bayerová se narodila 4. listopadu 1853 ve Vojtěchově u Mělníka. Navštěvovala Vesnickou školu v Jestřebicích, následně městskou školu v Mělníku a poté v roce 1868 Vyšší dívčí školu v Praze.

Od Ministerstva kultu a vyučování si vyžádala povolení složit zkoušky pro nižší třídy gymnázia. Na zkoušky se připravovala soukromě a složila je v letech 1872–1874 na Akademickém gymnáziu. Její žádost složit zkoušky vyššího gymnázia však byla zamítnuta , a tak odešla studovat do Švýcarska. Na podzim roku 1875 se zapsala na lékařskou fakultu v Curychu pod podmínkou, že před imatrikulací složí švýcarskou maturitní zkoušku. V dubnu 1877 z finančních důvodů změnila univerzitu a přesunula se do Bernu, kde bylo studium levnější. O rok později musela kvůli financím studium dokonce dočasně přerušit.

Ve své disertační práci zkoumala poměr bílých a červených krvinek a hemoglobinu v krvi novorozenců. Toto téma si zvolila proto, že věřila, že z dětství pramení mnoho nemocí v dospělosti, a tak dětské lékařství vnímala jako způsob prevence. 30. listopadu 1881 ve 28 letech získala doktorský diplom. Musela však složit ještě závěrečnou státní zkoušku, lékařský diplom tak získala až roku 1887. Mezitím pracovala jako asistentka v královské porodnici v Drážďanech (1882) a poté vedla chudinskou praxi ve švýcarské vesnici Teufen.

Po získání lékařského diplomu se v Baden Badenu věnovala léčbě plicních onemocnění a poté se vrátila do Švýcarska, kde si otevřela soukromou praxi v Bernu, jelikož v Čechách nebyl její diplom platný. Roku 1889 Ženský výrobní spolek český společně s dalšími třiceti ženskými spolky peticí žádal o to, aby jí byla praxe povolena, avšak bez úspěchu.

Roku 1891 se stala první státní lékařkou v Rakousku-Uhersku, jelikož vláda hledala lékařky pro muslimské ženy, a v lednu 1892 odjela do Bosny, kde působila nejdříve v Dolní Tuzle a poté ze zdravotních důvodů požádala o přeložení do Sarajeva. Po roce stráveném v Bosně se na dalších 8 let vrátila do Švýcarska. Kromě soukromé praxe v Bernu vedla také ústav pro dívky nemocné tuberkulózou a věnovala se též osvětové činnosti, vedla kurzy první pomoci a vyučovala zdravovědu na dívčích školách.

Roku 1900 se z rodinných důvodů a také kvůli nabídce práce v místním sanatoriu vrátila do Čech. Ukázalo se však, že šlo o sanatorium velmi malé a navíc zatím nefungující. Dostala se do finančních problémů, své předchozí místo v Bernu před odjezdem do Čech předala jiné lékařce a zde lékařskou praxi provozovat nemohla. Musela by opět složit všechny zkoušky, maturitou počínaje, což odmítala vzhledem k tomu, že v té době již byla vystudovaná lékařka. Po roce tak opět odjela do Švýcarska, kde působila v sanatoriu pro plicní choroby v Leyssinu (1901), v Ženevě (1902), v sanatoriu pro vodoléčbu v Chardounes Vevey (1903–1904), v léčebně v Laussane (1904) a poté v dívčím ústavu v Ženevě (1905). Roku 1907 si se společnicí najala sanatorium Chȃteau La Chȃtelaine v Ženevě. Hospodářskou stránku podniku však svěřila společnici a přišla tak o všechny úspory. Poté přijala místo soukromé ošetřovatelky v Anglii.

Roku 1909 se vrátila do Čech a žila v rodině Libuše Bráfové, dcery Františka Ladislava Riegra a manželky Albína Bráfa. Opět nemohla najít zaměstnání, a tak se živila jako soukromá učitelka němčiny. Od roku 1911 vyučovala zdravovědu na Městské dívčí průmyslové škole. Psala také články pro Ženské listy a překládala odbornou literaturu. Stala se vyznavačkou Křesťanské vědy (Christian Science), náboženského proudu, který nemoc považuje za pouhý klam lidské mysli a neuznává lékařství, jelikož léčba má probíhat pomocí víry. Bayerová se tak vzdala myšlenek na vlastní lékařskou praxi v Čechách a věnovala se výuce. V roce 1913 přesto podala žádost o povolení lékařské praxe na ministerstvo vnitra, aby mohla trvale vyučovat zdravovědu, jelikož i to bylo za vykonávání praxe považováno. O rok později jí bylo konečně vyhověno. V té době už jí bylo šedesát let. Kromě toho také od roku 1914 dva roky působila v Zemském ústavu pro choromyslné v Bohnicích a na začátku války v roce 1915 v sokolském lazaretu na Žižkově. Po roce 1918 se podílela na reorganizaci Červeného kříže. Zemřela v lednu 1924 v bytě Libuše Bráfové.

Dílo:

Komentované dílo:

Anna Bayerová psala články pro Ženské listy, které se týkaly převážně lékařství a hygieny. Několik jejích příspěvků se objevilo také v Časopisu českých lékařů, mezi nimi například její referáty o pracích profesora Demme týkajících se transfuzí krve a umělé výživy kojenců. Věnovala se také překladu odborné literatury. Přeložila a dle autorky A. Fisherové-Dückelmannové zpracovala knihu Žena lékařkou a také k ní napsala předmluvu. Jedná se o rozsáhlou publikaci určenou ženám, která se věnuje anatomii lidského těla, zdravé výživě, oblékání, pohybu, pohlavnímu životu, léčivým bylinám, těhotenství, ale také dětským nemocem a hrám.

Bibliografie:

• FISCHER-DÜCKELMANN, Anna a BAYEROVÁ, Anna, ed. Žena lékařkou: lékařská kniha věnovaná péči o zdraví a léčbě nemocí se zvláštním ohledem na ženské a dětské nemoci, pomoc ku porodu a ošetřování dítek.

Zdroje

• BAHENSKÁ, Marie. Žena v medicíně: Anna Bayerová. In: VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla a kol. Cesty k samostatnosti: portréty žen v éře modernizace. Praha: Historický ústav, 2010. 239 s. ISBN 978-80-7286-164-4.

• BAHENSKÁ, Marie. MUDr. Anna Bayerová: „… plavete proti proudu…“. In: FELCMAN, Ondřej, ed. et al. Mezi Hradcem Králové a Plzní: Východočech na českých univerzitách: sborník in memoriam prof. PhDr. Zdeňku Mackovi, CSc. Vyd. 1. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2006. 215 s. ISBN 80-86845-62-1.

• HONZÁKOVÁ, Anna. Dr. med. Anna Bayerová: 1853-1924: První česká lékařka ve Švýcarech. V Praze: Ženská národní rada, 1937. 40 s.

• KRÁSNOHORSKÁ, Eliška. Co přinesla léta: druhá kniha vzpomínek. Praha: Vaněk & Votava, 1928. 2 sv. (152, 224 s.).

• NAVRÁTIL, Michal. Almanach českých lékařů: s podobiznami a 1000 životopisy: na paměť 50 letého jubilea Spolku a Časopisu lékařů českých. Praha: M. Navrátil, 1913. 387 s.

Reference

[1] Matriční záznam