Klára Špecingerová-Baušová: Porovnání verzí

Verze z 31. 1. 2016, 17:44

9. 3. 1860 Zvoleněves – 27. 4. 1918 Praha

První česká profesionální knihovnice, publicistka, překladatelka z angličtiny a ruštiny

Život a profese:

Dcera Leopolda Špecingera (původně rod holandských obchodníků, kteří přišli do Čech v 17. století) a Kateřiny Vondráčkové. Leopold Špecinger, původem z Kácova, působil jako venkovský učitel nejdříve na císařských velkostatcích, poté ve Velkém Jenči, Zvoleněvsi a Hostivicích. Rodina se tedy často stěhovala. Klára se narodila ve škole ve Zvoleněvsi, kde v té době otec působil. Měla ještě dva bratry, Františka a Jana. Rodiče byli velkými vlastenci a kromě učení se věnovali také sbírání a dokonce skládání kramářských písní. Zemřeli však velmi záhy (a pouhý rok po sobě – otec roku 1870, matka roku 1871) na souchotiny a ze tří sourozenců se stali sirotci. Klářiny bratry dala obec na učení k řemeslníkům, Klára sama měla štěstí, protože se díky hostovickému faráři dostala do rodiny Vojty Náprstka (Náprstkovi neměli vlastní děti, a tak si vzali na vychování několik mladých dívek; celkem pět, Klára byla první z nich). Tehdy dvanáctiletá dívka byla bystrá a hodně četla. Učila se německy, anglicky, francouzsky a rusky, absolvovala obchodní a průmyslovou dívčí školu Ženského výrobního spolku a pokračovací kurz při vyšší dívčí škole v Praze. V roce 1874, tedy ještě před ukončením studia, začala pracovat jako knihovnice v Náprstkově soukromé bibliotéce. Sbírky Vojty Náprstka byly nesmírně rozsáhlé a potřebovaly systematické uspořádání a péči. Kláře bylo sotva čtrnáct let, když se tohoto úkolu úspěšně zhostila. Veškerou práci vykonávala zcela samostatně. V knihovně měla možnost setkat se s mnohými intelektuály své doby – již v tak útlém věku se seznámila například s Eliškou Krásnohorskou, Jaroslavem Vrchlickým, Janem Nerudou, Aloisem Jiráskem a dalšími, kteří je vepsali různá věnování do osobního památníku. Údajně byla velice oblíbená. Kromě práce v knihovně se Klára věnovala také bibliografické práci, vytvořila příruční katalog knih anglických (1886), dvousvazkový seznam českých knih Náprstkova muzea (1892) a měla také podíl na vybudování abecedního autorského i věcného lístkového katalogu. Vytvořila také Seznam článků z vlastivědy Čech, Moravy a Slezska v časopisech českých od roku 1801 do 1885 (1891), který je dodnes používán regionálními badateli. Přeložila také několik knih z angličtiny a ruštiny, například Životu navrácena (1885, autor Hugh Conway), Kněžna Tarakanova (1886, autor G. P. Danilevskij), Dvojník (1897, autor F. M. Dostojevskij), Nétička Nezvánova (1897, autor F. M. Dostojevskij) aj. Roku 1887 se provdala za inženýra Pavla Baušu, který byl častým návštěvníkem v knihovně. Z mladého inženýra se záhy stal ředitel plynárny na Žižkově a rodina získala služební byt. Manželé Baušovi spolu měli tři dcery a jednoho syna (jedna z dcer velice brzy zemřela). Klára Baušová se již nemohla tolik věnovat knihovně, ale i přesto dále překládala a účastnila se veřejného života. Věnovala se i osvětové a charitativní činnosti, v bytě pořádala různá hudební, literární či dokonce divadelní setkání. Spoluzaložila Spolek pro pěstování písně, zasloužila se o vybudování pomníku J. Zeyera v Chotkových sadech, spolupracovala s Ženským výrobním spolkem, byla členkou kuratoria Náprstkova českého průmyslového muzea. Spolupracovala s časopisy Světozor, Pokrok, Hlas Národa aj. Angažovala se také v Americkém klubu dam. Zemřela v Praze roku 1918.

Dílo:

DOSTOJEVSKIJ, Fedor Michajlovič. Dvojník; Nétička Nezvánova; Malinký hrdina: Petrohradské poema: Úryvky ze vzpomínek: Z neznámých memoirů. Překlad Klára Špecingrová-Baušová a Jaromír Hrubý. Praha: J. Otto, 1897.

DANILEVSKIJ, Grigorij Petrovič. Kněžna Tarakanova: historický román. Překlad Klára Špecingrová-Baušová. V Praze: Nákladem Al. Hynka, knihkupce, [1886]. CONWAY, Hugh. Ostny a hroty; Povídka o jednom sochaři. Překlad Klára Špecingrová-Baušová. V Praze: Al. Hynek, [1886].

Památník třicetileté činnosti bývalého Amerického klubu dam v Praze (1865-1895): jejž založil Vojta Náprstek (17.4.1826 - 2.9.1894): k památce jeho 70 narozenin. V Praze: Americký klub dam, 1896.

ŠPECINGEROVÁ-BAUŠOVÁ, Klára, ed. Seznam článků z vlastivědy Čech, Moravy a Slezska, obsažených v časopisech českých od r. 1801-1885. V Praze: Nákladem knihtiskárny J. Otty, 1891.

CONWAY, Hugh. Životu navrácena. Překlad Klára Špecingrová-Baušová. V Praze: J. Otto, [1885].

== Zdroje: ==

Klára Špecingerová-Baušová. Středočeská vědecká knihovna v Kladně. [online]. http://svk7.svkkl.cz/arl-kl/cs/detail-kl_us_auth-p0202825-specingrovaBausova-Klara-18601918/. [cit. 2015-03-25].

Podlipská, Sofie; Holinová Anna; Špecingerová-Baušová Klára. Památník třicetileté činnosti bývalého Amerického klubu dam v Praze (1865-1895) : jejž založil Vojta Náprstek (17.4.1826 - 2.9.1894) : k památce jeho 70 narozenin (úvod). Praha, 1896.

Spunar, Pavel. O prvém památníku Kláry Špecingerové. In: Rudolfu Havlovi k jeho 70. narozeninám. Praha, 1981. Dostupné online na http://www.ucl.cas.cz/edicee/?expand=/sborniky/strojopisne/RH2. [cit. 2015-03-25].

Špecinger, Otokar. Klára Špecingerová-první česká knihovnice. In: Slánský obzor, roč. 19, (2011 [vyd. 2012]), s. 105-108.

– Baštanová –

@@ Řádek 2: / Řádek 2: @@
 . 3. 1860 Zvoleněves – 27. 4. 1918 Praha
-První česká profesionální knihovnice, publicistka, překladatelka z angličtiny a ruštiny
+'''První česká profesionální knihovnice, publicistka, překladatelka z angličtiny a ruštiny'''
 == Život a profese: ==
 Dcera Leopolda Špecingera (původně rod holandských obchodníků, kteří přišli do Čech v 17. století) a Kateřiny Vondráčkové. Leopold Špecinger, původem z Kácova, působil jako venkovský učitel nejdříve na císařských velkostatcích, poté ve Velkém Jenči, Zvoleněvsi a Hostivicích. Rodina se tedy často stěhovala.  Klára se narodila ve škole ve Zvoleněvsi, kde v té době otec působil. Měla ještě dva bratry, Františka a Jana. Rodiče byli velkými vlastenci a kromě učení se věnovali také sbírání a dokonce skládání kramářských písní. Zemřeli však velmi záhy (a pouhý rok po sobě – otec roku 1870, matka roku 1871) na souchotiny a ze tří sourozenců se stali sirotci. Klářiny bratry dala obec na učení k řemeslníkům, Klára sama měla štěstí, protože se díky hostovickému faráři dostala do rodiny Vojty Náprstka (Náprstkovi neměli vlastní děti, a tak si vzali na vychování několik mladých dívek; celkem pět, Klára byla první z nich). Tehdy dvanáctiletá dívka byla bystrá a hodně četla. Učila se německy, anglicky, francouzsky a rusky, absolvovala obchodní a průmyslovou dívčí školu Ženského výrobního spolku a pokračovací kurz při vyšší dívčí škole v Praze. V roce 1874, tedy ještě před ukončením studia, začala pracovat jako knihovnice v Náprstkově soukromé bibliotéce. Sbírky Vojty Náprstka byly nesmírně rozsáhlé a potřebovaly systematické uspořádání a péči. Kláře bylo sotva čtrnáct let, když se tohoto úkolu úspěšně zhostila. Veškerou práci vykonávala zcela samostatně. V knihovně měla možnost setkat se s mnohými intelektuály své doby – již v tak útlém věku se seznámila například s Eliškou Krásnohorskou, Jaroslavem Vrchlickým, Janem Nerudou, Aloisem Jiráskem a dalšími, kteří je vepsali různá věnování do osobního památníku.  Údajně byla velice oblíbená.  Kromě práce v knihovně se Klára věnovala také bibliografické práci, vytvořila příruční katalog knih anglických (1886), dvousvazkový seznam českých knih Náprstkova muzea (1892) a měla také podíl na vybudování abecedního autorského i věcného lístkového katalogu. Vytvořila také Seznam článků z vlastivědy Čech, Moravy a Slezska v časopisech českých od roku 1801 do 1885 (1891), který je dodnes používán regionálními badateli. Přeložila také několik knih z angličtiny a ruštiny, například Životu navrácena (1885, autor Hugh Conway), Kněžna Tarakanova (1886, autor G. P. Danilevskij), Dvojník (1897, autor F. M. Dostojevskij), Nétička Nezvánova (1897, autor F. M. Dostojevskij) aj. Roku 1887 se provdala za inženýra Pavla Baušu, který byl častým návštěvníkem v knihovně. Z mladého inženýra se záhy stal ředitel plynárny na Žižkově a rodina získala služební byt. Manželé Baušovi spolu měli tři dcery a jednoho syna (jedna z dcer velice brzy zemřela). Klára Baušová se již nemohla tolik věnovat knihovně, ale i přesto dále překládala a účastnila se veřejného života. Věnovala se i osvětové a charitativní činnosti, v bytě pořádala různá hudební, literární či dokonce divadelní setkání. Spoluzaložila Spolek pro pěstování písně, zasloužila se o vybudování pomníku J. Zeyera v Chotkových sadech, spolupracovala s Ženským výrobním spolkem, byla členkou kuratoria Náprstkova českého průmyslového muzea. Spolupracovala s časopisy Světozor, Pokrok, Hlas Národa aj. Angažovala se také v Americkém klubu dam. Zemřela v Praze roku 1918.
-== Dílo:
+== Dílo: ==
-==
 DOSTOJEVSKIJ, Fedor Michajlovič. Dvojník; Nétička Nezvánova; Malinký hrdina: Petrohradské poema: Úryvky ze vzpomínek: Z neznámých memoirů. Překlad Klára Špecingrová-Baušová a Jaromír Hrubý. Praha: J. Otto, 1897.